Tiká ve mně časovaná bomba

Poslední dobou s hrůzou zjišťuji, že nevím kam kráčím. Při ustavičném sledování Simpsonů jsem si uvědomil, že mi chybí určitá jasná tvář výrazné mantinely a zářivý cíl, za kterým bych šel. Ano ve škole exceluji, patřím mezi nejlepší i přesto, že se skoro vůbec neučím a dlabu na to, učení mě prostě neinteresuje, téma nezajímá, beru to jako povinnost. A v tom je ten problém. Proplouvám dny, ale dávám od nich ruce pryč i oči odvracím. Nikdy se neponořím hlouběji než na povrch. Tudy moje cesta nevede, tohle počínání mě neuspokojuje.

Pak je tu K47 a mizérie v ní obsažená, povídky, básničky, komiksy a další elaboráty. Já chci tvořit, chci se sebe dostat ty nedobytné pocity neurčité dychtivosti a touhy, kdy chci něco vytvářet, ale nevím, nebo prostě nemohu. Říkám tomu, že jsem uzavřen v bublině vakua. Neschopen interagovat s okolím a tvořit, přesto odhodlán, bloudím bez cíle životem. Žádný maják, za jehož světlem bych se mohl vydat.

A místo abych si sedl k Photoshopu a začal zhmotňovat grafické fantazie nebo s tužkou v ruce dopisoval rozpracované povídky se zacyklím sledováním Simpsonů nebo vyrazím na virtuální únik na kole. Pak se vrátím s hlavou rozpálenou a srdcem tlukoucím a mám pocit, že ve mně tiká časovaná bomba.

Zasvěcený komentář po letech:

Ano, přesně tenhle úvodník vyvolal dlouhou noční debatu se so-coolem přes icq, ve které jsme si ledacos ujasnili.

Přináším jí celou, ale nezalánanou (8. srpna 2007 jsem ji zalámal):

so-cool (10:35 PM) :
právě jsem zabrousi na tvoje stránky, sice jsem to ještě nepřečet ale úvodník mi mě něčim připomíná
Kaja47 (10:36 PM) :
tak to je zajímavé
so-cool (10:38 PM) :
zvláš formulace nikdy se neponořím hlouběji než na povrch je pradivá, nemůžu říct, že exceluju ale proplouvám, aniž bych na něco šáhl
Kaja47 (10:38 PM) :
jo přesně tak to cítím taky a je to tak ve všem
so-cool (10:39 PM) :
mám pocit že to znám víc než dobře
Kaja47 (10:39 PM) :
například?
so-cool (10:40 PM) :
znám člověka co jde od nikud nikla a nic nedělá pořádně….
Kaja47 (10:43 PM) :
jo je to možná způsobeno leností, která potom přešla do nechuti cokoli dělat
so-cool (10:45 PM) :
nevim prostě ten pocit mám, línej jsem a nechuť cokoliv dělat? no nevim jen nevim co v lastně chci dělat, takový hledání sama sebe
so-cool (10:47 PM) :
asi si zbalim svůj svět a pudu spát, mám pocit že už tu dneska nioc nevymyslim
Kaja47 (10:48 PM) :
no ta nechuť je třeba dobře vidět při psaní úkolů nebo učení do školy, 99% věcí odložím na cestu vlakem do školy toho dne kdy se to píše, to už není lenost, ale taková nechuť
Kaja47 (10:48 PM) :
spát, to by šlo
so-cool (10:48 PM) :
100%
so-cool (10:49 PM) :
99 je málo
so-cool (10:50 PM) :
asi bych měl začít s dlouhodobku, naložila mi toho víc než jsem myslel
Kaja47 (10:50 PM) :
taky bych měl
so-cool (10:52 PM) :
vlastně ne 100 dneska jsem si pročetl fyziku, ale jinak mám poci, že jsem zabyl celej den u televiza nebo spanim do dvanácti, sice jsem přišl ve tři ale stejně. nějak mě tenhle způsob života nenaplňuje chtěl bych dělat tolik věcí, který by mě zajímali ale nevim proč prostě se do toho nepustm a ztvrdnu u bedny
Kaja47 (10:53 PM) :
teď mi mluvíš z duše přesně takle se taky někdy cítím, den je zabitej a tolik věcí, které bych chtěl udělat.
so-cool (10:55 PM) :
já se tak cejtim zkoro denně. a nevim proč něco nedělám. stačí jen začít a jde to. sám vym, že když už se do něčeho dám tak u toho vydržim docela dlouho, třeba když začnu něco psát nebo programovta, prostě řeši chyby dokud to nechodí a to je tolik věcí co by stálo za to zkusit
Kaja47 (10:57 PM) :
tata rika, že nejduležitější je začít a asi to bude pravda, o prázdninách jsem začínal psát povídky a pracovat na stránkách kolem půlnoci nezastavil se, v ty dny jsem chodil spát zásadně kolem 3:30, někdy i v půl pátý
so-cool (10:58 PM) :
třeba blbá dlouhodobka, to kreslení mě docela baví udělat to musim, tak proč se tomu nevěnuju, je to jen oprostitr se od bedny dát čtvrtku na prkono a kreslit
Kaja47 (10:58 PM) :
jo přesně tak spustit ten pitomej Visual basic a začít programovat…
so-cool (10:59 PM) :
taky vždycky začnu kolem desátý a dělám na něčem do dvou protože nedokážu něco rozdělanýho nechat ale donuť se začít?
Kaja47 (10:59 PM) :
právě to je asi ten nejhorší moment, začít, asi na to napíšu nějakou úvahu nebo úvodník
so-cool (11:01 PM) :
nejhorší je že oba víme jak a co změnit,ale nedokážu se k tomu donutit, přece by to pro mě bylo lepší a zábavnější, proč upadám do nudný šěedi stereotypu a komerčních seriálů. prostě stačí pustit dobrou muziku ostatní vypnout a dát se do toho
so-cool (11:02 PM) :
i ve škole by se našli věci který bych prostě chtěl dělat, studovat ale končim u toho, že propluju bez toho abych se o něco staral
Kaja47 (11:03 PM) :
ale horší je, že to není jen ve škole, ale i v běžném životě, ve vztazích mezi lidmi
so-cool (11:06 PM) :
ostatní mi můžou bejt ukradený, svět nezpasim, já jen chci mít pocit, že jsem k něčemu něco umim a mám svůj cíl a je mi jedno jesli budu dobrej stavř přehrad, dobře jezdit na vodě, psát slušný weby, psát zajímavý články, nebo prostě budu dobrej průvodce na raftech nebo v horách, sice bych hctěl všechno, ale alespoň něco a ne všchno dělat napůl nenásilnou cestou jako do teď. prostě chbí mi takový to nadšení se pro nějakou věc opravdu zapálit
Kaja47 (11:09 PM) :
občas se pro něco zapálím, ale je to krátkodobá nálada, to je ve chvílích kdy se moje nálada přehoupne do polohy „Tiká ve mě časovaná bomba“, je to čirá euforie, ale pak to spadne do mizerných depkoidních dnů a je po všem
so-cool (11:10 PM) :
a vůbec chtěl jsem jít spát a né tady filozofovat nad tim co je mi jasný. zejtra ráno to změnim. najdu si cíl
Kaja47 (11:11 PM) :
jo kdyby to bylo tak snadný, to si taky říkám vždycky když jdu spát, napíšu si co zítra dělat, sepíšu všechny ty vyhlídky, ale další den je to stejné
so-cool (11:11 PM) :
něco mi řiká že když si zejtra ten cíl opravdu najdu tak to nebude na dlouho, ale já bych to fakt chtěl změnit, proč to nejde?????????
Kaja47 (11:11 PM) :
sakra na to se ptám taky, proč to nejde?
so-cool (11:11 PM) :
taky si myslim, že to prko nudče i zejta prázdný a čtvrtky budou dál ležet v šupíku, ale proč?????
so-cool (11:12 PM) :
kdo mi odpoví????
so-cool (11:12 PM) :
prosím!!!!!!!!!!
so-cool (11:12 PM) :
zpastze mě někdo!!!!!!!
so-cool (11:13 PM) :
vždycky jsem si říkal že uvědomit si problém je v potstě hlavní část řešení, ale asi ne.
Kaja47 (11:13 PM) :
spasit se musíš sám! jak jsem někdy říkal, nic není tak eznadějné, aby se to mělo vzdávat, každý vlak se dá doběhnout!
Kaja47 (11:13 PM) :
tady jde taky o to, že ty problémy už znáš strašně dlouho
so-cool (11:13 PM) :
nebo pod něj skočit
so-cool (11:14 PM) :
jo ale proč nemizí ale rostou?
Kaja47 (11:14 PM) :
ne to je poraženectví, to je moje vlastní prohra

Kaja47 (11:15 PM) :
no ono problémy neřešit a skládat je na hromadu je strašně lehké
so-cool (11:15 PM) :
už jsu fakt spát, ráno vstávám a chci nastoupit do správnýho vlaku
so-cool (11:16 PM) :
to je a de mi to dobře
so-cool (11:18 PM) :
tak nejdu spát někdo mi vlezl do koupelny
Kaja47 (11:18 PM) :
nastoupit do správnýho vlaku, to je ono, zavřít dveře a vyjet na cestu
so-cool (11:20 PM) :
to určitě, já chci bejt elling a kjell bjarne a řešit jen takový věci jako telefon a lidi a bejt šťastněj že žiju jak žiju, mám pocit že si neuvědomuju co vlastně mám a nevyužívám to jak můžu
so-cool (11:21 PM) :
dyť přece možností je jako kráva
Kaja47 (11:22 PM) :
ano, ale usliší tě někdo? občas mám takový pocit, že chci jakoby křičet tak, aby mě slyšel celý svět
so-cool (11:22 PM) :
supr právě vi druhej člověk, s kterym si píšu řekl, že jsem cílevědomej, krásnej paradox k tomu co řešíme
Kaja47 (11:23 PM) :
no jde o to s kým si píšeš a co mu říkáš a co o tobě ví
so-cool (11:24 PM) :
to nevim ale myslim si že toho já o sobě vim dost, na to abych na sobě mohl začít pracovat
Kaja47 (11:24 PM) :
„člověk nerozumí jimým a o to méně rozumí sám sobě“
so-cool (11:25 PM) :
to řekl asi někdo docela chytrej
Kaja47 (11:25 PM) :
nebo jak říká jedno italský přísloví: do lidí a do melounů nevidíš
Kaja47 (11:25 PM) :
to jsem řek já, respektive napsal v povídce Playback
so-cool (11:26 PM) :
tak seš chytrej
so-cool (11:27 PM) :
je pěkný přísloví a já se chci změnit, nebo vlasně ne chci změnit to nic nedělání, nechci se chválit, ale nemyslim si že mám v havě bramboračku a proto můžu něco dělat
so-cool (11:27 PM) :
nemám v hlavě bramboračku, už ani psát neumim
Kaja47 (11:27 PM) :
ale to nic nemění na faktu, že jsem na tom vcelku mizerně a nemohu to fakticky změnit
Kaja47 (11:28 PM) :
ano můžeš a mohl si už milionkrát předtím, dyť už tu bylo +-18let, co se za tu dobu změnilo?
Kaja47 (11:30 PM) :
ale já už se zítra vidim, jak vstanu v 6.00 a začnu celý ten stereotypní den
so-cool (11:30 PM) :
tak to zase pár věcí který se změnili a myslim si že to tak bejt mělo se stalo, ale teď to tak nějak upadá a zase změnit všechno co sem do teď dělal avykašlta se na všechno co mě baví taky neni dobrý
Kaja47 (11:31 PM) :
žít tak každý den, jako kdyby byl poslední
so-cool (11:33 PM) :
no to určitě. Vstanu vyčistm soi zuby pudu na vlak budu čumět na tu holku co si sedne proti mě, dojdu do školi budu hodinu čumět do fyziky napíšu písemkuz, hodinu se budu věnovat matice, jediný co dává smysl, zabyju hodinu občenku, pak někaá angličtina. cesta domů, přečtu si pár stránek v knížce přídu najim se pak hafo seriálů, simsnovi, čarodějdy mash a je večer nebude se mi nic chtít dělat tak budiu dál čumět na televizi, pak icq a spát a pak znovu.
Kaja47 (11:35 PM) :
chtělo by to rozbít ten stereotyp, nudu a šeď
napadá mě, nemůže náhodou za tu pasivitu televize, přece jenom ti nabízí pasivní zábavu na dlouhé hodiny
so-cool (11:36 PM) :
před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát nebo nebudu hrát, UŽ DU, čau
so-cool (11:36 PM) :
taky mě to napadá
Kaja47 (11:36 PM) :
takže konec
so-cool (11:36 PM) :
asi ano
Kaja47 (11:37 PM) :
tak čau, taky se musim jít mejt

* 14.9.2005 / 9.10.2005