Šílenství na prodej II.
(Zhubněte ještě dnes 300kg u televize a bez námahy s naším hubnoucím vepřovým kolenem.)
Zajímavé! Napadl mě přesně stejný název úvodníku jako před rokem a půl. Doba je jiná, otázky jsou stejné. Co je to sakra K47čka? Proč tu je a k čemu je dobrá? Je to centrála mého šílenství. Tečka. Sdělení tak úderné, až to bolí, ale zároveň tak prázdné, jako krabice od bot, ve které nejsou boty (promiňte, lepší přirovnání mě nenapadlo). Je to moje zrcadlo, které mě ukazuje v dost pochybném světle, ale přesto je pravdivé. Už jsem to někde psal co to je. Ale to je teď jedno…
Zapomeňte všechno, co jsem psal o kousek výše. Když se vám to nepodaří, udeřte se do hlavy veslem.
Sám se považuju za minimálně o kousek šílenějšího člověka, než je celosvětový průměr. Protože jedině šílenec by psal povídky, dělal stripy, nesmyslně se odhaloval v antiBlogu a další věci, které najdete na K47čce (viz menu vlevo). Proč by to jinak dělal? Jediná odpověď zní: je to šílenec. Ámen.
Proč sakra píše tyhle věci? Ptáte se. Na tyhle úvahy mě přivedla dietologie. Vážně, teď si nedělám srandu. Pijou mi krev všechny ty reklamy na zázračné přípravky, které nabízejí rychlé zhubnutí bez námahy. Člověk prostě bude sedět u televize, bude se ládovat uzenýma kolenama a do týdne je z něj kulturista/topmodelka. Brrr. Ale nejhorší je, že tomu lidi věří. Z toho dostávám osypky (možná se to vyvine v alergickou reakci). Panebože, já nevím proč lidi nechápou jednoduchý princip, jak hubnout. Je to rovnice kdy na jedné straně je energetický příjem a na druhé výdej. Žádná magie s pilulkama, mystickým čajem z Peru nebo něčím takovým. (Navíc s Honzou Helebrantem jsme vypracovali teorii, že člověk stejně sní tak obrovské těch hubnoucích tablet, že to co shodí zase přibere jako samotnou váhu těch tabletek. Ale s ním jsme vypracovali už hodně teorií. Tak třeba další říká, že Noe nebyl zachránce, ale na své arše pašoval drogy z Kolumbie do Araratu. Ale zpátky k tématu.) Jde o to celkově a dlouhodobě změnit svůj život k lepšímu. Ale lidi chtějí výsledky bez práce, teď hned a ještě lépe, když u toho můžou sedět u televize. Já ne a proto jsem šílenec. Jedno z mých mnoha kréd říká, že bez boje to nejde. Pro všechno se musí bojovat (třeba i nesmyslně) a jde hlavně o ten samotný proces a vnímání postupných zlepšení. Bez úsilí si člověk neváží výsledků. Další krédo (trochu cyklistické): není důležitý cíl, ale cesta.
K smrti rád bych chtěl být dietologem, abych mohl lidem brát iluze, že to jde rychle a bez námahy. Bože jak bych byl rád. To bych každý večer spokojeně usínal a říkal bych si: „To jsem byl dneska ale svině“.
Ano správně, jak jste správně poznali, nemám rád tlusté lidi. Jsou mi k smíchu. Jsou to takové mohyly neúspěchu. Když za to nemůžou, tak je to jiná věc, ale pořád jejich problém. Jsou takoví, jací jsou. Můžou to změnit, ale když nechtějí, ať táhnou do pekel.
No nic, asi už to ukončím, protože po tomto článku mě bude asi polovina evropské populace chtít ukamenovat. Což je docela smutné.
7. února 2007