Dědictví

Dědictví je všude kolem nás a naplňuje naše životy. Dědíme majetek, kulturu, víru, prostě cokoli a nelze se tomu zcela vyhnout. Samozřejmě, můžeme všechno odmítnout a vysrat se na ta všechna mrtvá staletí, udělat tlustou čáru a začít nanovo, ale to se nikdy úplně na sto nepodaří. Naše civilizace je založena na odkazu (na mysl mi bezděčně přicházejí slova knihy Svobodná kultura), na kterém dál staví, buduje a vyvíjí se. A to není špatně. Pravidelné restarty, separace od minulosti a přetržení nitě kontinuality by bylo kontraproduktivní.

Na druhou stranu, je někdy dědictví jenom kotva a zbytečná přítěž, kterou musíme táhnout dál (nebo se to aspoň považuje za společensky správné).

Ne, opravdu jsem nic nezdědil a moc se mi ta myšlenka nezamlouvá, protože proces dědění je založen na terminaci a to je proces, který nikomu nepřeju. Zvlášť mi otvírá kudlu v kapse ten druh neupřímného vlichocení se do přízně jenom za účelem získání dědictví. Z toho je mi doopravdy zle.

Ale o tom jsem tady nechtěl mluvit/psát.

V poslední době během prázdnin jsem zase předělával k47čku na plně dynamickou aplikaci a chtě-něchtě musel jsem hrábnout až do morku kostí, poštelovat stroje a hlavně v první řadě nějak extrahovat data ze statických souborů do databáze a do šablon. A při té činnosti, když jsem v Ruby psal konverzně-dolovací skripty, abych regulárními výrazy nebo XML parsery hobloval HTML a přetvářel to do nějakých kloudných SQL insertů (sranda byla, že forma původních souborů nebyla na sto zaručena, takže o výjmky nebyla nouze) mi došlo, že i když se k47čka zdá jakoby zcela nová, ve skutečnosti v sobě obsahuje fragmenty těch stránek, které jsem začal psát někdy v létě roku 2002. Linie pokračuje, je tu stále to historické dědictví.

Vtip je v tom (aspoň mě to přijde veselé), že i když jsem tuhle internetovou lokalitu předělával nespočetněkrát a několikrát zcela změnila svojí tvář, nikdy jsem si neřekl: „Hele tohle jsou sračky, zahodím to a začnu znova“ (pochopitelně obsah by zůstal). Vždycky jsem stavěl na tom, co bylo, vždycky jsem měnil současné. Nikdy jsem úplně nepřepsal stylopis. Vnitřní i vnější struktura zůstala doteď, ale jenom se přetavila do šablon a sekcí, které vycházejí z těch začátků před šesti lety.

A pointa? Vcelku žádná. Jenom jsem řád, že jste vy a hlavně já s těmihle stránkami vydrželi až do současnoti. Jakožedík!

PS: Statistika apokalypsy, tedy ehm, nové podoby stránek: 16 MySQL tabulek, 6 pohledů, 8 triggerů, 16 netteovských presenterů, 47 šablon, 22 rout, pár dnů práce v Nette a Dibi. Nic moc, ale mnohem víc než jsem původně předpokládal.

* 2. srpna 2008