Prasklá žárovka

(SASPI rychlovka na téma: „Pasklá žárovka“ vyhlášená 7.10.2007 18:02.)

Ozvala se rána a pak nám na hlavy začala pršet tma a kousky skla. Žárovka u stropu se rozletěla na kousíčky.

V pokerovém doupěti v malém sklepení pod starou zvonicí nastala noc. O sto pater výše, nad jejich hlavami temně duněly zvony. Bum, bum, bum. Tři rány a kolem střechy domu se prohnalo několik těžce naložených vojenských letadel.

„Konec světa se blíží,“ řekl neznámý hlas ze tmy. „Nad hlavami nám krouží bombardéry.“

„Kdo to byl?“ vyštěkl jiný hlas ze tmy, ale nikdo neodpověděl. „Hej, J.J., B.J., T.J., nevíte kdo to byl?“ Zase ticho.

Ještě před chvílí v zatuchlé místnosti seděli čtyři lidé – Roman Věk a tři černí gangsteři ověšení zlatem a hráli mix pokeru a ruské rulety – hru s nejasnými pravidly ve které šlo o všechno a kde se zcela běžně vsázely milionové částky na dvojice králů. Byl to prapodivný hazard s vlastním životem.

Ale pak praskla žárovka a svět se změnil.

Roman Věk, kterému jeho černí kamarádi říkali R.V. (jsme my?) neviděl v husté černotě vůbec nic. Malá skleněná baňka vysoko u stropu byla jediným emitorem fotonů v jejich ponurém doupěti. Nervózně se zavrtěl na židli a pak vstal a rukama šmátral kolem sebe ve snaze najít sirky nebo alespoň zapalovač. Na desce kulatého stolu nenašel nic, jen hromádky karet, nějaké peníze a jednu pistoli. Sunul se dál, slepý jako netopýr, rukama skenoval prostor před sebou. Pak nahmátl lidskou tkáň.

„T.J. jsi to ty?“ zeptal se nejistě do ticha, ale to co našel mu vůbec nepřipadalo jako vyholená hlava nebo svalnaté potetované ruce jeho černých kamarádů. Neozval se ani hlásek a tak pátral dál.

„Nešahej mi na stehno, ty úchyle!“ vyštěkl ze tmy neznámý hlas.

„Jak ses tady sakra vzal? A kde jsou moji niggas?“

„Dobrá otázka kamaráde. A jak ses sem dostal ty?“

„No já jsem tady odjakživa. Už nějakou tu dobu tady hrajeme poker.“

Dum, dum, dum. Zvon nad hlavami zabouchal o něco hlasitěji.

Několik vteřin seděli mlčky ve tmě a dívali se do prostorů, kde tušili jeden druhého a snažili se pochopit, co se tady vlastně stalo.

„Možná je to blbá otázka, ale nejsme třeba náhodou mrtví?“

„Co to meleš za blbosti? Kdybychom byli po smrti, tak bychom se tady takhle spolu nevybavovali? Prostě bychom spadli na zem, studený a tuhý. Všechny tyhle spiritualistický kecy, ze po smrti přijdeš někam jinam, jsou bláboly.“

„Ale jak ses tady vzal a kam zmizeli moji kamarádi?“

„To mě nezajímá, já je neznal!“ odsekl neznámý nezvaný host. „Ale horší je, že nevím, co tady budu dělat?“

R.V. zaslechl klepání prstů o desku stolu.

„Můžeme si zahrát poker, nebo kanastu, nebo třeba žolíky.“

„Výborný nápad!“ Lusknutí prstů. „Jenom vyměním tu prasklou žárovku.“

++

„To jsi ty BK? A co TH? Ještě fungujete?“ „O čem to meleš ty starej pedofile?“