Ray Bradbury - 451 stupňů Fahrenheita
(teplota, při níž se papír vznítí a hoří)
Pár slov o autorovi
Raymond Douglas Bradbury se narodil 22. srpna 1920 ve Waukegan v americkém státě Illinois.
Začal psát ve 13 letech. V devatenácti mu otiskli první povídku. O rok později založil vlastní časopis Futuria Fantasia do kterého sám hojně přispíval.
Zlomovým se pro Bradburyho stal rok 1940 a povídka The Lake, kde objevil svůj velmi lyrický styl psaní. Roku 1947 se oženil (Margerite McClure) a ve stejném roce vydal svou první sbírku povídek Temný karneval. Jeho první román Marťanská kronika byl vydán roku 1950. Pak napsal ještě několik dalších románů a sbírek.
Dosud žije a věnuje se literatuře.
Děj knihy
Poprvé byla vydána roku 1953. Je uvozena citátem „Dají li vám nalinkovaný papír, pište napříč,“ který nastiňuje poselství knihy.
Děj se odehrává v neupřesněné budoucnosti, kdy pokrok dosáhl vysokého stupně a lidé žijí ve svých ohnivzdorných domech obklopeni civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby. Ale také pod dohledem policejních helikoptér, nadzvukových bombardérů a jiných prostředků, které mají vzájemně odcizenou populaci udržet ve stavu, kdy nepociťují starosti, pouze pracují a baví se. Hlavně aby nemysleli. Ve společnosti té doby je myšlení potlačováno, protože názory mohou vyvolávat nepokoje a nespokojenost. Ruku v ruce s tímto jsou zakázány veškeré knihy a jsou veřejně páleny. Ten kdo nesplňuje tuto představu nařízeného myšlení je považován za blázna nebo je vězněn. K udržování pořádku slouží požárníci, kteří už nesplňují svoji původní funkci, už nehasí požáry, ale zakládají je a při tom pálí knihy. K pronásledování 'zločinců' používají Mechanické ohaře – jakési pavoukovité roboty s prokainovou jehlou v čelistech s jejíž pomocí jsou schopni bleskově usmrtit svou oběť.
Hlavním hrdinou je Guy Montag, jeden z mnoha lidí sdílících globalizované názory. Pracuje jako požárník a žije s manželkou Mildred, neustále sledující telestěny – jakousi mnohem podmanivější formu televize, a připadá mu že je vše v nejlepším pořádku. Tento pocit trvá do doby, kdy potká Clarissu, dívku ostatními považovanou za blázna, kvůli jejímu chování, které se zcela se vymyká chápání unifikovaného okolí. Zasadí v Montagovi pochybnosti, které ještě zesílí při další požárnické akci, kdy je nucen spálit rozsáhlou ilegální knihovnu i s její majitelkou, která se nehodlá od svých knih vzdálit. Říká si, že přece v těch knihách musí něco být, když jsou pro ně někteří lidé ochotni i zemřít. Při nejbližší příležitosti sežene knihy a začne v nich číst. Nerozumí jim a proto vyhledá starého učitele Fabera, který mu vypráví o knihách, jejich smyslu a jejich autorech. Ačkoli to neví, je udán svou vlastní ženou a v následné akci je nucen spálit svůj dům. V návalu vzteku plamenometem upálí i svého nadřízeného a mechanického ohaře, který byl poslán na jeho stopu. Je rozpoutána honička vysílána v přímém přenosu v televizi a Montag se snaží utéct z města. Nakonec se mu to podaří a dostane se na venkov k tulákům – starým učitelům, profesorům, knihovníkům – kteří si uměle udržují fotografickou paměť, aby mohli knihy přečíst a pak zničit a zbavit se tak podezření. Toho dne večer vypukne válka a rozmetá celé město na prach. Skupinka tuláků společně s Montagem se vydávají zpět k troskám města s nadějí, že jednou budou knihy, zatím uchované v jejich hlavách, znovu napsány a zachová se tak odkaz z minulosti.
Význam/smysl
Bradbury v tomto románu varuje před odlidštěním společnosti v mnohamilionových metropolích, kdy lidé nejsou šťastní, protože nevědí, co je opravdové štěstí. Je obrazem konzumní společnosti v celé své nahotě. Ukazuje, že přetechnizovaná společnost člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.