Zmizet v oblacích

„Potom, co jsme vyjebali se základní termodynamikou, už svět nebyl co dřív,“ vyprávěl pružný muž ve věku osmdesáti meta-roků, který před čtyřiceti lety utekl z hroutící se planety Země. „Pak už bylo všechno možný a celej svět se zbláznil.“ Napil se starodávné kyseliny z baterie. „Všechno, o čem jsme kdy snili, najednou bylo uskutečnitelný. Přiblížili jsme se ráji, vzali jsme pod krkem čas i prostor. Mohli jsme všechno, ale Systém začal s perzekucí. Trhal společnost na kusy, udělal ze Země totalitní byrokratický peklo. Útočil na vlastní, házel nám na hlavy bomby, a ukazoval nepřítele, jenom proto, aby nám naočkoval strach. A to se mu zatraceně povedlo. Byli jsme k smrti vystrašení, vyděšení takovým způsobem, že si s námi mohli dělat cokoli. Chtěli nám vzít naše práva. Žádnej problém. 'Je to pro vaše dobro,' tlačili nám do hlav den co den. První opatření, které zavedli byl zákaz vycestování z planety. Doprdele, poprvý to bylo možný, splnil se nám sen, mohli jsme pryč, ale říkali nám, že prej: 'nikdo nesmí opustit náš ráj' a tak jsme tvrdli na tom umírajícím kusu skály. A toužili jsme odletět.“

V té době byla zavedena presumpce viny a každý, kdo neprojevoval souhlas dostatečně nahlas byl podezřelý a dostal se na Seznam. Všichni občané Svobodné Republiky začali být sledováni a jediný způsob, jak se vyvléknout ze smyčky dozoru, restrikcí a supervize, bylo ztratit se v hlubinách vesmíru.

Ale nebylo to možné ani tehdy, když se blížil soudný den a všichni si to uvědomovali, ale stále trval zákaz odletů. Nakonec se sami rozhodli zažehnout roznětku a zahladit stopy. „Nesmělo po nich zůstat vůbec nic, co by potvrzovalo, že se Systém mohl mýlit. Tak strašně se báli vlastního selhání, že se radši sami zničili.“

Jeho rodná planeta zanikla, explodovala a rozpadla se na prach.

„A teprve až po několika měsících, kdy jsem přežíval v Interzóně nárazníkového imigračního pásu a v detenčních zónách, mi došlo, že jsme se stali sirotky.“

Pilot v jemném kovovém krunýři přitakal syčivým hlasem a viděl svůj domov, který před tisíci lety zanikl v ohnivém pekle umírajícího slunce.

Už nemohl mluvit. Sevřelo se mu hrdlo a udělalo se mu zle. Napil se a průhledem se díval ven.

V tom okamžiku seděl v baru znovuobnovené orbitální pevnosti Terminus, který byl zavěšen v obřím zšeřelém prostoru doků, kde v nulové gravitaci kotvila plavidla. Přímo pod podlouhlými okny baru se neživě vznášela loď v barvě staré oceli, která měla na boku napsáno černým písmem: PERPETUUM MOBILE.

**

„Problémem byly samotné fyzikální principy,“ vysvětloval mu jiný sirotek, když krátce po třetím a posledním exodu přebýval v umělém prstenci kolem planety se dvěma slunci a čekal až mu bude uděleno povolení pro vstup na povrch. „Ty nám jasně říkaly, že to není možné, že se nikdy nedostaneme ke vzdáleným hvězdám. Dávalo to smysl v kontextu tehdejší vědy. Byly to dobré a konzistentní teorie, ale pak přišla na řadu další generace nervózních vědců s poruchami spánku, kteří celou noc leželi na posteli, dívali se do stropu a před očima, do kterých se jim snášel prach, se jim míhaly vzorce. Pochopitelně měli k dispozici kvantové počítače, což byl zatracená výhoda oproti předchozí generaci. A hrubou silou rozbili celou tu detailní mozaiku tehdejší vědy a narazili na ještě nepochopitelnější rovnice, které se ještě více příčily běžnému uvažování a díky nim mohli postavit stroj, který se nikdy nezastavil.“

Nikdy se o fyziku nezajímal. Žil svůj život na planetě Vězení, snažil se přežít a toužil utéct. Ale tehdy v chladných místnostech ubytoven orbitálního prstence naslouchal velmi pozorně.

„Věděli, že je to problém. Věděli, že se všechno změní. A proto všechny vědce do jednoho postřílelo komando nově zformované Ideopolicie, která byla nástrojem, který měl všechno udržet při starém, beze změny.“

**

V prstenci žil půl roku a pochopil, že povolení vstupu nikdy nedostane. Zároveň viděl, jak se Systém, který nechal rozmetat Zemi na kousky, dává dohromady a získává moc v podsvětí. Bylo mu jasné, že do několika let mohou v Interzóně získat vliv a pak se opět roztočí kolotoč sledování, výslechů, názorové normalizace a absolutní vlády.

Dělalo se mu zle a zase chtěl zmizet a utonout v černé a vzdálené samotě vesmíru.

Stal se členem pirátského křižníku Sigur Rós, který se dlouhá léta skrýval v mlhovinách, ale pak, když se situace stala nepřehlednou a cestování se zase stávalo nebezpečným, vyrazila a začala přepadat nechráněné transporty.

Když byl Sigur Rós těžce poškozen v přestřelce a celá posádka, kromě něho zemřela, strávil na něm dva roky v dokonalé samotě a v mrtvých palubách naslouchal jejímu zpěvu. Nefungovaly motory, loď jen pomalu klouzala nekonečným prostorem a stala se pro něj vězením.

Dva roky ve tmě a nízké gravitaci propadal zoufalství a věděl, že nemá naději. Vesmír byl nezměrnou pustinou, kde mohlo trvat miliony let než někdo proletěl dostatečně blízko, aby vůbec zaznamenal vrak lodi. Ale ani pak nebylo jisté, že bude nálezu věnovat nějakou pozornost.

Vsadil na kurz jedna ku dvě na dvě miliardy sedmdesát devět milionů čtyři sta šedesát tisíc tři sta čtyřicet sedm a vyhrál.

Byl čirou náhodou zachráněn člověkem jménem Axel, kterému se podařilo zmizet v oblacích během druhého exodu a od té doby hledal…

??? 2008-12-04 14:11:01 ???