která se běžně loví biolitem

uzlíčky nervů a uzlíčky masa a bílé tváře,

které po nocích neuroticky dlouhými lžícemi vylizují ztvrdlý med

její studené a červy rozežraná mrtvola pohozená vkoutě

kdy oni vylézali ze svých betonových krytů na střechy mrakodrapů

a komíny vyhaslých pecí a jako zvířata – zdivočelí smutkem vyli na měsíc

neurčité svrbění ticha, neklidný třas a škubání svalů

a slepými pohledy na promarněné roky vystlané vakuem a morem apatie

kteří se pohybovali trhaně a chtělo se jim řvát a křičet

a hlavy měli obtěžkány sny smíchanými s lihem

a byli sami a nikdo se o ně nezajímal

vyčkávající ticho v rezonujících lebkách

ve kterých byly napjaty struny tenze a neklidu a touhy něco vykonat

a průvody lidí, kteří do nich vhazovali svůj čas a dívali se radši jiným směrem

a hrstka neklidných duší se kroutila v bolestech ve frontě a křičeli a vzdorovali

a budili se ze sna s vědomím, že jejich mládí je v nenávratnu

kteří pracovali dvacet čtyři hodin denně a stále je hnal pocit,

že padají propastí času a zrychlují

a proto neuroticky v rukou třímali pera a klaviatury počítačů

a snažili se zanechat v řečišti času nějakou stopu

a doufat, že se jí někdo všimne

a doufali, že najdou odpovědi na otázky,

ale našli jen děs a zatracení a důkazy zániku

a pevné sevření svěracích kazajek v blázincích

a mumlali nesrozumitelné úryvky vzorců a nezvratných pravd,

které nikdo nechtěl slyšet

a jejich mozky plály dál sebezničující aktivitou

kteří zabředli do bažin otázek a nejistot

a ptali se sami sebe i jiných

a nikdo jim nedával odpovědi

a zuřili neklidem a věděli, že jejich mládí definitivně končí a oni nemají na co vzpomínat

a mají šrámy na duši a na tělech jizvy a třas a tremor a neklid

a rudé oči od ponocování a psaní básní

a mučivých myšlenek na sebevraždu a touze po štěstí,

které se jim nedostává a jsou sami a pomalu stárnou,

uvězněni v neklidných klecích vlastních myšlenek

s těly obalenými sádrou

a s kůží spálenou a duší vyprahlou

a v hlavách měli prázdno a jenom čekali na smrt

a třásli se strachem a pocitem, že nic nevykonali a umírají zbytečně