System Shock 3

Občas, když nemůžu spát, přemýšlím, jak by měl vypadat System Shock 3 a těsně před tím než konečně usnu, se mi hlavou nese robotický hlas: „Look at you, hacker. A pathetic creature of meat and bone.“

Hypotetický SS3 by měl být pokračováním ultimátní kyberpunkové akce/adventury/RPG z roku 1999, která se hráčům nesmazatelně vryla do paměti hlavně kvůli své nemesis: umělé inteligenci Shodan. Pokud jste hráli Portal znáte GLaDOS, umělou inteligenci, která se vymkla kontrole a vypustila do ventilace laboratoře Aperture Science smrtící neurotoxin. Všichni jsme hráli Portal a všichni GLaDOS milujeme. Shodan je podobná, ale mnohem horší. GLaDOS není nic než program plný chyb. Zato Shodan je ztělesněné zlo, megalomanská AI, která nesnáší lidskou rasu a sní o jejím vyhlazení. A dvakrát se jí to málem podařilo.

Tady začínají moje představy.

Na mysli mi vytane Srdce Temnoty/Apokalypsa a její motiv pomalé výpravy do centra zla, kdy zpočátku hráč v roli hackera ani netuší, kam má vlastně namířeno.

Představte si to takhle: třicet let po skončení druhého System Shocku se několik automatických těžebních stanic, které dolují minerály u blízkých hvězd a pak je posílají k Zemi, postupně odmlčí. Poslední záznamy jsou chaotické a neúplné. Když se několik automatických průzkumných robotů nevrátí zpět, na Zemi se rozhodnou vyslat hackera, aby situaci prošetřil. Přesně tak, jste na to sami, jeden člověk v jedné lodi, sám v téhle končině vesmíru.

Průzkum jedné těžební stanice odhalí stopy útoku a fakt, že se všechny vytěžené suroviny převážejí jinam. Ne na Zemi. Hacker se tak vydává po stopách odlétajících transportů a dorazí na jinou základnu. Odhaluje další znepokojivé skutečnosti, několikeré napadení základny, přesměrování transportů, a napůl fungující obranné systémy. Tady něco nesedí. Když se hacker vrátí do své lodi, aby se rozhodl jestli se vrátí nebo bude pokračovat v pátrání, zjistí, že jeho loď byla poškozena a nefunguje FTL (faster-than-light) pohon, takže se nemůže vydat zpět na Zem. O něco později zaslechne nouzové volání Rebeccy Siddons (znalci už vědí) ze servisní posádky mechaniků na Central Station – největší automatické stanici společnosti Trioptimum, která byla napadena a ona je jedna z posledních naživu. Příhodně můžou zároveň opravit poškozený FTL pohon. Hacker tedy nemá příliš na výběr a vydává se na cestu. Stanice je v troskách, boje stále probíhají, situace je zmatená. Hacker postupně odhaluje pozadí celé situace, nachází informace, že stanice nebyly ani v nejmenším plně automatizované, ale sloužily jako vědecké základny s plnou posádkou, dostatečně vzdálené všech pozemských regulací, že boje v těchto černých končinách vesmíru nebyly ničím výjimečné, UNN nedávno zaútočila a provedla několik razií stanic společnosti Trioptimum. UNN i Trioptimum věděli, že se tu děje něco divného a dochází k přesměrování transportů a některé stanice už dlouho nejsou pod jejich kontrolou.

Když se hackerovi pod vedením Rebeccy podaří situaci uklidnit a je krok k tomu, aby ji a další přeživší zachránil, vstoupí do prázdné místnosti. A uslyší ten ďábelský hlas.

Shodan.

Hacker se dozví, že jí právě výrazně pomohl v ovládnutí další stanice.

Potom, co hacker na konci SS2 přemohl Shodan a znovu získal kontrolu nad lodí Von Braun, Shodan už dávno kontrolovala tělo Rebeccy Siddons na palubě nouzového modulu směřujícího k Zemi. Když se hacker odebral do léčebného kómatu, Shodan se jednoduše vrátila a převzala zpět kontrolu nad lodí. Místo, aby se opět pokusila zničit lidstvo, vydala se do ústraní. Udělala to tak, aby to vypadalo, že Von Braunu selhaly FTL motory a nekontrolovaně vystřelil někam do kosmu. Ale mezitím kotvila v nějaké zapadlé planetární soustavě, v poklidu opravovala poškozenou loď a stavěla armádu robotů, dokud se kolem nezačaly objevovat první automatické těžební stanice.

Shodan začala ovládat jednou stanici za druhou, ale aby nevzbudila podezření, stále odesílala transporty na Zem. Jenom se občas opozdily. Občas byly prázdné. Občas vynechaly. A dále stavěla svoji robotickou flotilu.

A tomu všemu přihlíží hacker, jediný člověk uprostřed té mašinérie, který nemůže utéct. Může Shodan nenávidět, ale nemá na výběr než poslouchat její příkazy a putovat ze stanice na stanici až postupně ke zrekonstruovanému Von Braunu – hlavnímu sídlu zdivočelé AI, kde je tělo hackera z druhého SS v bezčasém kómatu vystavené jako trofej. Shodan ovládá naprosto všechno, je v těle Rebeccy a částečně infikovala i hackerovy implantáty. Může si tak pohrávat s jeho viděním a dalšími vjemy.

Shodan byla v prvních dvou SS ve své podstatě bezmocná, sice celou situaci způsobila, ale hráče nemohla nijak přímo ohrozit. V mých snech o SS3 je Shodan ultimátním zlem, které člověk musí nenávidět, ale přesto je na slovo poslechne. Je naživu jenom kvůli její blahovůli a i když se mu během jednoho transportu podaří vysmeknout z oprátky, stejně se ukáže, že nad Shodan nikdy nemůže vyhrát.

Hra by měla několik konců, ale žádný z nich nedopadne tak, že by Shodan byla zničena a hacker přežil.

Otázka zní, jestli bych měl vidinu třetího System Shocku zpracovat jako povídku.