Half life 2: Portal

Druhá epizoda Half Life 2 se dodávala v balíku, který obsahoval rovnou pět her: původní Half Life, první a druhou Epizodu, multiplayerový Team Fortress 2 a právě podivuhodný Portal. Nebudu dlouho bloudit v kruzích a řeknu, že posledně zmňovaná součást Orange boxu je jedna z nejlepších her, které jsem za poslední leta hrál a dokonce zastiňuje i samotnou Epizodu 2.

Co je to vlastně Portal a proč ho všichni tak oslavují i když je jedná v podstatě jen o prachobyčejný puzzle? Je to jednoduché: portal je zkrátka dobrá hra, zábavná, inovativní a atmosférická. Ale všechno popořadě.

Všechno začíná v okamžiku, kdy se hlavní hrdinka (člověka už ani nepřekvapí, že stejně jako Gordon Freeman nemluví) probudí v bílých zdech společnosti Aperture Science a je umělým hlasem umělé inteligence GLaDOS informována, kde se nachází a o co vlastně jde. Hlavní hrdinka, jejíž jméno se dozvíte až ze závěrečných titulek, je součástí jakéhosi testu, který ji má obohatit a je o tom GLaDOS neustále ubezpečována stejně tak, že lidem z Aperture jde v první řadě o její bezpečí. O tom, že GLaDOS lže, se přesvědčíte mnohokrát sami.

Chvilku po probuzení uvidíte tu věc o kterou tady jde: portál – zářící díru ve stěně, která ovšem nevede skrz ni, ale ústí na úplně jiném místě. Skrz portál vidíte všechno, co je na druhé straně, můžete jím prohazovat věci, můžete se skrz něj libovolně pohybovat. Vtip je v tom, že jak do portálu vletíte, tak z něj taky vyletíte ven. Když máte rychlost, zůstane vám, jenom směr se změní. Docházejí vám ty možnosti kinetických vylomenin? Že ne? A co třeba, když dostanete do ruky portálovou pušku, se kterou budete mít možnost portály libovolně (na vhodných površích) tvořit? To už je jiná.

Hlavní hrdinka pod vaší kontrolou prochází postupně testovací místnosti a za pomoci portálové pušky řeší logické hádanky se stále se zvyšující obtížností. Normálně by šlo jen o posunování krabic a přepínání pák, ale s možností tvoření portálů se všechno přesouvá do naprosto jiné roviny.

Aperture Science Enrichment Center, ale není jenom tak klidná oblast plná hádanek. Je zde možno zemřít na mnoho způsobů. Pravda, pády vám nic neudělají, ale třeba takové automatické střílny se o stejnou úlohu postarají mnohem zodpovědněji stejně jako kyselinou naplněné místnosti, oheň, nebo takové srandovní drtiče. Ale zpátky ke střílnám: jsou to takové bílé věci na trojnožce, které vypadají, jako kdyby je vyráběla firma Apple (ostatně skoro všechno v Aperture Science tak vypadá) a když vás náhodou dostanou, jemným hláskem se omlouvají, že to tak nemysleli a říkají, že proti hráči necítí nenávist.

A pak je tu samozřejmě GLaDOS, elektronická holka, která vás provází celou hrou, radí, jak řešit úkoly a pomáhá vám… Opravdu pomáhá? Ne tak docela. GLaDOS je podivná mrcha, která vám slíbila dort, ale všechno tak nějak naznačuje, že tady není něco v pořádku. Neustále jste sledováni kamerami, do mnoha místností vedou okna z mléčného skla, ale nikdy za nimi nikoho neuvidíte, ale přesto není Aperture zcela opuštěné. A pak narazíte na nápisy jako třeba Cake is a lie nebo Help me a dojde vám, že váš plánovaný osud nebude nijak veselý.

Atmosféra v Aperture je opravdu mrazivá, je tu všeobjímající ticho, které přechází do vrzání, vyvolávající pocit, že se právě nacházíte v potápějícím se tankeru, pak GLaDOS, která s vámi očividně nehraje zcela čestnou hru a ten závěr… Nebudu o tom nic psát, protože závěr bere dech. A závěrečná skladba Still alive je zlatou tečkou za výbornou hrou.

Portal má bohužel nějaké vady a není naprosto dokonalou hrou. Tím největším záporem je délka hry, která se nese v duchu všech nových počinů Valve a je velice krátká. Pokud netrpíte sníženou schopností prostorové orientace, tak všech devatenáct úrovní dotáhnete do konec ze několik málo hodin. Tento nedostatek je částečně kompenzován speciálními módy hry, které nabízejí posledních šest testovancích místností v poněkud obtížnější verzi (a když říkám obtížnější, myslím tak zatraceně těžkých, že se z toho poserete). Zkuste je a uvidíte a v ten okamžik teprve pochopíte jak dobře jsou jednotlivé úrovně nadesignovány.

Další vadou na kráse je trochu podivně rozložená obtížnost. Prvních deset úrovní je čistě tréninkových, kdy vás GLaDOS i hra samotná seznamuje s možnostmi využití portálů. Od úrovně 13 obtížnost raketově stoupá a někdy jsou před víc postaveny zdánlivě neřešitelné úkoly, které obvykle mívají velice jednoduché řešení (Třeba, v úrovni, kdy vás čekalo několik plošinek stupňovitě umístěných vysoko v prostoru. Řešením bylo vytvořit portál na prví plošince a druhý v jedné hluboké jámě, skočit do hlubiny a trefit se do portálu, což vás z toho druhého vymrštilo vysoko do vzduchu a vy jste viděli na vrchní stranu následující plošinky, na ní jste vytvořili portál a když vás gravitace vrátila zase zpátky do portálu, který vás vymrštil, vylétli jste z toho nového. Takhle to stačí několikrát rychle zopakovat, zorientovat se v prostoru, protože z portálu jste vylétali nohama napřed a je to hotovo. Paráda!).

Na konec ještě dodám, že Portal byl začleněn do univerza Half Lifu (Aperture Science byla zmíněna v Epizodě 2 a v samotném Portalu je častokrát zmiňována Black Mesa) a tak je možné, že se něčeho dočkáme ve třetí epizodě. Dovedete si představit Gordona Freemana s gravity gunem a zároveň s portal gunem? Já ano!