Změna je život & změna je smrt

Něco se stalo. Kdo z vás pozná co, má u mě zmrzlinu. Minule jsem ohlašoval, že se zase trochu změní stránky a taky se tak stalo. Hlavní věc se kterou nikdo nebyl spokojen a kvůli které mi do oken lidi házeli cihly a posílali koňské hlavy poštou, byly sekce a jejich nelogičnost. Obsah byl nekonzistentně rozstrkán do mnoha míst a nebylo snadný se v tom zorientovat a pochopit systém. Sekce jsem předělal, změnil, přidal, ubral, přeskupil a vznikla z toho hezká stromová struktura. Nicméně odteď jsou ty dvě hlavní sekce: tvorba a obsah, což sice nezní taky moc logicky, ale alespoň se od sebe oddělí jakoby-umění od ostatních článků. Je pochopitelné, že do tvorby spadají věci jako povídky, grafika a poe zatímco do obsahu skoro všechno ostatní + je ještě pár věcí kolem.

To byla ta malá/velká změna struktury.

Další věc je trochu experiment, ale hlavně převeliká podivnost. Přidal jsem do formulářů možnost odkázat na svoje stránky kde je vizitka v mikroformátu hCard ze které se přečte jméno, mail a webové stránky, které se do formuláře automaticky doplní. Že nerozumíte? V tom případě nejste a) webový vývojář, b) člověk, který se zajímá o mikroformáty, c) █████ nebo d) já. Do budoucna bych taky mohl udělat, že se za stránky načte hCard avatar, který by se použil místo gravataru. Podepisování se pomocí openID samozřejmě taky plánuji, ale to není úplně taková sranda jako jednoduché přečtení několika HTML elementů. Ale někdy to bude, na to vezměte jed.

Ale teď zapomeňte všechno, co jsem říkal a psal, protože by to chtělo nějaký ten obsah. Víc obsahu. Strašně moc.

V poslední době se pohybuji v úvahách o soukromí a to hlavně na internetu. O tom, že na síti této cenné komodity mnoho není, netřeba pochybovat. A to už proto, že pohyb webem je velice dobře zaznamenám, ať už je to IP v log souborech webových serverů, údaje o prohlížeči a operačním systému v databázích některých stránek, Velké oko společnosti Google nebo třeba stopa, kterou na internetu zanecháte vy sami zcela dobrovolně na blozích nebo třeba Twitteru. Na tohle téma jsem napsal nový článek se zdánlivě nicneříkajícím názvem Namiřte na sebe kamery (zcestné názvy jsou moje specializace, víme?), který není jenom nenávistnou ódou na všechno krásné, moderní a zbytečné, ale taky má v sobě stopové prvky poselství. Ale teď už čtěte.

A aby se neřeklo mám tu nějaké to podpultovní zboží, čímž je myšlen strip 669.234 s blogery v hlavní roli.