žijte, jako kdyby to mělo být naposledy
A teď to myslím zcela vážně. V srpnu v Ženevě zapnou LHC, srážkami částic vznikne černá díra nebo strangelety a v ten okamžik zanikne celá sluneční soustava a přilehlé okolí. Pravděpodobnost je sice malá, ale nějaká tady je a pro sichr žijte jako kdyby tohle byl váš poslední měsíc v životě.
Pesimusus je na místě, ale…
Už je to více než rok, co jsem napsal první Arytmii, která byla víc než cokoli jiného automatickým textem, který neměl jakékoli ambice na další expanzi. Přesto se tak stalo a vznikla celá série. Každým dílem jsem se odchyloval od původního kurzu a říkal jsem si, že právě ten současný je ten poslední a po něm už nepřijde žádný další. Říkal jsem si to i Na palubě křižníku Mortis Arytmia, ale zradil jsem sám sebe.
Potom, co jsem dopsal Útěk z explodující planety – příběh dvou lidí s problémy a samotou, pustil jsem se na ten samý tenký led ještě jednou a výsledkem je dlouho anoncovaná povídka Anomalocaris detrimentum. Už před pár dny jsem na Twitteru psal (nezapomeňte mě následovat), že padla poslední klapka a čeká se na nejbližší okamžik, kdy se Anomalocaris detrimentum dostane do stavu online. A ten nastal právě teď.
Anomalocaris detrimentum, tedy šestý díl Arytmie s nejpodivnějším názvem všech dob, byl docela oříšek. Pořád jsem nevěděl co psát a jak se to bude jmenovat, pořád jsem si říkal, že to není dost dobré, pořád jsem to přepisoval, pořád mi tam něco chybělo, pořád to nebyla Arytmie, pořád to nebyl ten automatický koktejl a kaskáda bizarností. Bylo to takové jiné. Ale nakonec Anomalocaris detrimentum obsahuje všechno podstatné: bezejmenného hrdinu, nemožnost komunikace a činu, Šílenství & Smutek, osamělost, drogu Y, Bestii, Detektiva, Ideopolicii, Systémové Supervizory, jednu válku, orbitální bombardéry, exodus, motiv konce světa z rukou člověka, který sedí na svém Stroji konce světa (dneska velice aktuální) a smysl všeho je odhalen v několika posledních slovech.
Taky jsem se pořád sám sebe ptal: Bude to někdo číst? Bude to někoho zajímat? Bude to někoho bavit? Ale pak jsem si uvědomil, že v srpnu končíme, takže je to vlastně jedno.
A to je všechno k Anomalocaris detrimentum, která rozhodně nebude poslední Arytmií, protože už teď mám napsáno několik odstavců dalšího příběhu.
Nakonec obvyklé obvyklosti: strip 669.zkcd ke kterému bych měl poznámku: David Grudl opravdu není můj idol a opravdu nemám v pokoji jeho plakáty. Takováhle nařčení rázně odmítám!
PS: Teď mě tak napadá, že ten titulek je vlastně docela veliká parodie. Inu, Budhisti…