Vypadám snad jako někdo, kdo má plán

Pokud hledáte nějaký hodnotný obsah a ne jenom nahodilý spontánní proud postřehů a poznámek o životě, vesmíru a tak vůbec, teď je správný okamžik přestat číst a věnovat se aktivitám, které jsou pro lidstvo důležitější (jako třeba chov šneků, tučňáků, robotizovaných ropuch atd).

**

Poslední dobou přemýšlím, že bych to tady nějak předělal. Tedy spíš nějak jasně definoval o co tady vlastně jde, abych (konečně) určil identitu stránek, aby každému nově příchozímu bylo jasné, co tady může čekat. Teď to vypadá jako: k47čka – náhodné výkřiky jednoho (podivného) člověka, který očividně píše povídky, píše o tom jak píše a dělá i nějaké další věci. To by chtělo trochu uhladit. Nápady (i špatné, ty jsou většinou nejlepší) směřujte do komentářů nebo poštovním holubem směrem k metropoli.

**

Na stará kolena jsem se dal na vážnou hudbu. Je to tak. Beethovenovy symfonie číslo 9, 7, 5 nebo Moonlight sonata jsou ukázky překrásné hudby, nádherné, fascinující.

Zajímavý je komentář pod jedním z odkazovaných videí: It's wonderful that this music can fascinate even 16-year-old girls like me :3. Inu!

**

Nedávno jsem chtěl usnout a tak jsem dělal, to co obvykle dělávám: zašel jsem na YouTube, pustil si nějakou hodinovou přednášku z cyklu Google tech talks a s notebookem jsem si lehl do postele. Obvykle se tam probírají zajímavá témata, což je přínos a pak mě taky hlas dokáže pomalu dovést až ke spánku, což je ten hlavní efekt. Ale tentokrát jsem narazil na velice zajímavou přednášku o návrhu sloupcově orientované relační databáze MonetDB/X100. Docela specifické téma, ale zatraceně zajímavé. MonetDB a pak i X100 navrhoval jeden zatraceně chytrý chlapík a využil velkého množství triků a rychlostních optimalizací, včetně chytrého využití RAM, cache procesoru, komprese, pipeline zpracování atd atd. Ve specifických testech je X100 řádově 100× rychlejší než MySQL.

A abych to shrnul: zaujalo mě to tolik, že jsem od té doby už neusnul.

**

Dál: To byste ani nevěřili, jaká je sranda si natáhnout záda při mrtvém tahu. První den jsem to jenom trochu cítil a říkal si, že to do rána přejde. Ale druhý den začalo to pravé utrpení. Když jsem strnulý v jedné pozici, nic necítím, žádnou bolest, nic, ale jakmile se pohnu nebo nedej bože zlehka zaberu zády, nastává skutečně pekelná chvíle. Potřebuji Tramadol. Když už jsou ty vánoce…

Nicméně miluji, když pustím tu těžkou obouruční činku na zem a na betonu se objeví praskliny.

**

Někde na internetech jsem četl tenhle žvást: „… ale vím, že každý kdo tu myšlenku chtěl správně pochopit, ji také pochopil tak, jak byla myšlená.“ Jsem jediný, komu logika toho tvrzení připadá zvrácená? Kdo chtěl něco správně pochopit. Asi si můžu vybrat jestli něco chci pochopit správně nebo špatně. Záleží na tom, co chci slyšel a to taky uslyším. Pravda a holá skutečnost je zatlačena do pozadí. Není důležitá.

**

A jako za starých časů nakonec strip číslo 669.298, které se podrobně zabývá dialogem člověk – šílený počítač.

**

The konec. (PS: na všechny maily jednou odpovím.)