Vím, jak se asi musel cítit Kafka...

…když psal svoje podivné romány.

Kafku nikdo pochopitelně nemá rád. Je příliš nejasný a málo optimistický. Během tří set stránek knihy se nic nestane, nic se nevyřeší, všechno se dokola opakuje v cyklech a hlavní hrdina se v beznadějné byrokracii. Celá kniha pak končí v polovině věty. Může se tohle někomu líbit?

Mě ano. Každý ukončený příběh je prostě ukončený a přečtením poslední stránky příběh zaniká, přestává existovat, ale Kafkův Zámek končí do ztracena a proto hlodá v hlavě a nedá člověku spát (podobně jako Lynchovy filmy). „Co tím myslel? Jak to mělo skončit?“ otázky. Samé otázky.

Navíc to není úplně snadné číst. Je to taková překážková dráha za bezměsíčné noci v bažině, vánici a pod palbou. Na to se těžko zapomíná.

A poslední dobou si taky připadám, jako kdybych spadl do Kafkovského soukolí stereotypu, do nekonečného cyklu, kdy jenom zabíjím čas a nic se neděje. Posledních šest měsíců nebo rok je pořád stejná osamocená dokola se opakující rutina.

Stále častěji si říkám, že bych chtěl zmizet, ztratit se, vypařit se, být jinde.

Tohle všechno zapříčinilo, že jsem začal jsem psát Parazita. No, povídku. Spíš jde o sled slov, které se mi hnaly hlavou, cáry myšlenek, rozsypané a zpřeházené. Není to dobrý. Zatraceně, je to vůbec to nejhorší, co jsem kdy napsal. Ale musel jsem to vyklepat na klávesnici.

Ale přesto nevím, jak správně vyjádřit ten pocit, který mi kvasí v hlavě. Pořád tápu, jak to říct jasně a sugestivně. A ani I was drowned in mixture of sorrow and disgust se to nepovedlo ani zdaleka (Spojení slov IWDIMOSAD mě napadlo, když jsem se díval na jedno video na youtube, které působilo dost ambivalentně a proto tedy sorrow and disgust. Podrobnosti si vezmu s sebou do hrobu).

A když už se mi podaří nějaká slova najít, je pramalá šance, že se je podaří dekódovat někomu dalšímu. Třeba shellshockové křeče přesně vystihují podstatu toho jednoho konkrétního fragmentu, ale co si pod tím kdo představí? Obraz je zakleslý v mojí hlavě a nemůže ven.

Všechny novinky, články a stripy o úzkosti označuju tagem anx (ad anglického slova anxiety) a jak je vidět, tak je to na k47čce nejpoužívanější značka.