Videa: Alive in Joburg, Psychopath, GNU/Linux

Dneska půjde jenom o videa.

Před nedávnem jsem si pochvaloval výjimečný film District 9, který jsem se nebál prohlásit zdaleka nejlepším filmem tohoto roku. Zajímavostí je, že nejde o původní nápad. Režisér Neill Blomkamp už v roce 2005 natočil krátký snímek Alive in Joburg v němž načrtl obrácený pohled na mimozemskou invazi, který byl později rozveden do celovečerního provedení v District 9. Právě o Alive in Joburg jsem na Youtube nedávno zavadil a nemůžu se nepodělit. Velice přesvědčivé.

**

Dalším videem je dokument o psychopatii. Psychopatie je taková zajímavá mrcha, postižený například není schopen vnímat emoce, nestará se o ostatní, jde mu jenom o vlastní prospěch, dokáže s ostatními manipulovat. Někdy to dojde tak daleko, že postižený nevidí problém někoho jen tak bodnout nožem nebo chladnokrevně zavraždit. Ta logika je zvrácená: oni v tom nevidí nic špatného. Nedokážou vnímat skutečnost jako my „normální“.

Navíc psychopatie, stejně jako všechny ostatní poruchy osobnosti a duševní choroby mají tu blbou vlastnost, že nejsou vidět. Člověka, který kašle jasně poznáme, ale toho, kdo trpí třeba depresí většina lidí nedokáže identifikovat jako nemocného. Stejně tak psychopata.

Na konci videa se zmiňuje jeden způsob jak defektní chování odstranit: mikročipem nahradit nebo stimulovat ty části mozku, které se podílejí na poruše osobnosti, napravit tak chování jedince a vyléčit ho. Ale to s sebou nese zásadní morální otázky: na jednu stranu je to prospěšné pro společnost, ale můžeme si dovolit změnit samotnou podstatu člověka a jeho svobodné vůle? Vyléčený pacient nebude ten stejný člověk jako před zákrokem, nedovede se chovat jako dřív i když by se sebevíce snažil. Stejné otázky se řešily např. ve filmu Mechanický pomeranč. Alex je ze svého násilného chování vyléčen Ludovicovou metodou, ale už není schopen jakéhokoli násilí a stává se bezbranným. Přestal být člověkem schopným samostatného rozhodnutí. Ptám se: Můžeme si to dovolit?

**

Další dva dokumenty na které jsem narazil, jsou Revolution OS a The code. Oba jsou zajímavými pohledy do světa Linuxu, GNU, „hnutí“ free software, open source a jejich ekonomickými dopady. První jmenovaný dokument je mnohem zajímavější, zaměřuje se totiž více na všeobecné otázky a nezabývá se Linuxem The Code.

Kdo by se chtěl dozvědět další info na toto téma, zajímavosti z vývoje Linuxu a života Linuse Torvaldse, pak ať sáhne po knize Just for fun nebo její audio-verzi.

**

Když už mluvím o těch videích – ze seriálu Dva a půl chlapa se vyklubala kombinace nudy, stereotypu, občasného překvapení, trapnosti a sem tam dobrých hlášek. Dávám 1/10. Krev mi pilo hlavně, když si dělali srandu z deprese a psychiatrů. Pravidlo číslo jedna zní: nikdy si v komedii nedělejte srandu z nemocných. Těžko by si dělali srandu z jednonohých kriplů. „Jé hele on má rakovinu, no to je sranda.“ Zajímavé, že u duševních chorob to neplatí. Navíc karikovat doktory je doopravdy napřesdržku. Hej lidi, oni jsou na naší straně. Oni nám vždycky pomáhají (a pak se případně domáhají peněz u nepojištěných, ale to nechme stranou).

**

Konec. Už za tmy jsem odvozil dvě tuny písku a chce se mi spát.