Tiráda pokračuje
I během minulého obsáhlého vyprávění o ničem jsem neřekl spoustu věcí, které jsem chtěl říct.
Tak třeba jsem úplně zamlčel, že jsem začal psát vlastního twitter klienta v Javě a GTK, kterému zatím originálně říkám twitter.k47 (na vymýšlení jmen jsem nikdy nebyl, víme?) Ve skutečnosti nepíšu já jeho, ale on mě. Jsem v tom zkrátka nevinně. Chtěl jsem prostě zkusit GTK toolkit v Javě (projekt Java Gnome) a najednou koukám, že píšu Twitter klienta. No co stane se. Ale nejspíš z toho nic nebude.
Nicméně.
Naprogramovat si vlastní blogosystém/CMS/cokoli má kromě mnoha zřejmých nevýhod i svoje světlé stránky. Jednou z nich je, že se člověk něco naučí a pak taky skutečnost, že si může dělat, co se mu zamane (viz. minulé šílenství).
Toho často využívám a plynule a docela často na k47čku vypouštím drobné novinky systému. Jsou to jenom drobnosti, kterých si skoro nikdo nevšimne nebo to jsou změny pod kapotou. Tak třeba nedávno jsem zmenšil menu, pár drobností vylepšilo proud novinek (např. pseudo-drobečková navigace), vylepšení detailů jednotlivých postav z povídek a stripů atd atd. Je to pořád něco. Zkrátka můžu libovolně štelovat všechno pod kapotou systému a taky to často dělám.
To, že se nikdy nepoučím jsem si ověřil, když jsem zase oprášil myšlenku na ORM frameworku. O stejnou věc jsem se už dvakrát pokoušel a dvakrát jsem žalostně zklamal. Napsal jsem tisíce řádků kódu, které nikam nevedly, neřešily důležité problémy a tak jsem je zahodil. Dvakrát! Ono udělat takovou věc správně není vůbec jednoduché.
Když zalovíte v archivech, zjistíte, že o celé věci jsem celkem optimisticky informovat v červnu minulého roku.
Teď to vypadá, že dělám strašně moc věcí. To není pravda. Dělám toho strašně málo, ale jenom o tom hodně píšu. Měl bych se víc věnovat Terminalitě a konečně jí dopsat, protože tahle mrcha mi pije krev už půl roku. Ale, když už mluvím o Terminalitě, musím zmínit i jednu věc: včera jsem viděl Gilliamův film Strach a hnus v Las Vegas a přesně taková je Terminalita. Tedy nebere se tam tolik drog, ale všechno jinak sedí.
Navíc posledních pár dní mám v hlavě hypotetický System Shock 3 a nejde se ho zbavit.
Kdo hrál první nebo druhý díl kyberpunkového dobrodružství System Shock ví, kdo je SHODAN – ďábelská počítačová inteligence, která z hloubi svého polovodičového srdce nenávidí celé lidstvo a všechno lidské, hackera – avatara obou her – nevyjímaje.
A právě teď musím pořád přemýšlet, jak by mohlo pokračovat snažení samolibé SHODAN. Na konci druhého dílu SHODAN nahrála sama sebe do Rebeccy, které se podařilo uprchnut z vesmírné lodi Von Braun. Zkopírovala sama sebe do lidského mozku! Je tu sice teorie implantátu, ale podle závěrečné animace se ďábelské lady podařilo Rebeccu zcela ovládnout. Představte si, že hlavní zlo dokáže ovládat lidi a nemusí si z nich dělat kyborgy nebo hybridy. Nabízí se tak další možnosti vývoje příběhu.
Když to vezmu kolem a kolem byla SHODAN ze SS2 trochu zklamáním. Jednak SS2 byl sám nedodělaný, ke konci hry se úrovně zmenšovaly a poslední úroveň v zrekonstruované Citadel Station vypadala, jako kdyby vývojáře už tlačil čas a tak tam vlepili kus prvního dílu, aby hru mohly rychle vydat. Podle mě měl být SS2 mnohem větší a velkolepější. A navíc samotná SHODAN nepůsobila ani zdaleka tak ďábelsky, jak by si zasloužila. Proto doufám, že v hypotetickém třetím dílu bude SHODAN skutečná nefalšovaná mrcha, svině, která bude hackera-hráče bytostně nenávidět, bude vám lhát a podvádět a zneužívat vás pro své účely. Bude to ztělesnění zla, které hráč bude nenávidět. Bylo by krásné, kdyby se toho dosáhlo bezvýchodností, kdy je zcela ve spárech SHODAN, kdyby se dostal do situace, že nemůže jinak, než poslechnout svého úhlavního nepřítele, který by si s ním hrál (proto-realita z konce SS2 zní lákavě). Udělat z SHODAN nevyhnutelné zlo nad kterým nelze vyhrát, kdy se ukáže, že žádná z cest nevede k vítězství.
Představte si, že by se SHODAN nahrála do hackera – do vás. Ale nevěděli byste to, projevila by se až ve chvíli, kdy by ji mohl hacker nějak ohrozit. Představte si, že vám najednou bude modifikovat vidění, zakryje pohled na některé předměty, vyvolá halucinace a pak uslyšíte její mrazivý hlas: „Are you afraid, insect?“
A nakonec dva stripy: 669.282 o jasnozřivosti a 669.283 o extrémním programování.