Temná a vágní fantasy

Musím se přiznat k jedné věci: Nemám rád fantasy, ale přesto jsem napsal povídku Meč, který ukončí dějiny, která spadá právě do tohohle žánru.

Nad fantasy jsem zlomil meč chvíli potom, co jsem dočetl Pána Prstenů, Simlarillion a dokoukal nekonečných deset hodin filmové verze, protože jsem měl pocit, že nic na světě nemůže být lepší. Tolkien strávil celý život tvorbou světa Ardy, stvořil několik umělých jazyků, naplnil letopisy čtyřmi věky a tisícovkami let fiktivní historie a vyvolal pocit, že se hrdinové jeho knih nacházejí v uvěřitelném světě, který dýchá, žije vlastním životem a má hmatatelnou minulost, přítomnost a budoucnost. Nevěřil jsem, že se v ryzím rozsahu a záběru může tvorbě velkého JRR kdokoli nebo cokoli vyrovnat, a proto jsem na celý žánr kouzel a mečů zanevřel.

Ale nakonec jsem neodolal. Nakonec jsem podlehl. Díval jsem se na příliš mnoho videí Dark Souls a v hlavě mi začaly klíčit zárodky Meče, který ukončí dějiny. Dark Souls ukazuje, jak vytvořit skvělý fiktivní svět: Všechno musí být velice temné a velice vágní. Ne temné, jako že Středozemi obsadí Sauronovi skřeti, ale temné ve smyslu nevyhnutelného entropického rozkladu, který je reprezentován uhasínajícím Prvním Ohněm a faktem, že oba možné konce (přiživit oheň, aby hořel ještě chvíli, nebo nastolit Dobu Temna) jsou ve své podstatě špatné. Nejlepší časy jsou nenávratně pryč, ale nikdo to neřekne přímo, všechny zprávy jsou extrémně nejasné a neurčité, a člověk se nemůže zbavit pocitu, že kolem něj míjí poslední dny světa.

Do této prvotní hmoty se přimíchaly dojmy z hraní na nejstarším anarchistickém Minecraft serveru 2b2t a moje dlouhodobá fascinace myšlenkou někoho nebo něčeho, co pamatuje časy před historií. Ne jako biblický Metuzalém, který se dožil 969 let, ne jako John Oldman z filmu The Man From Earth, který se narodil v době kamenné před 14000 lety, ale něco mnohem, mnohem staršího.

A právě Dark Souls, nekonečné zpustošené paláce 2b2t a myšlenka bytostí z časů před historií, dala vzniknout Meči, který ukončí dějiny, který je spíš fragmentem nebo úvodem do nového světa než povídkou v pravém slova symslu.

PS #1: Když mi někdo doporučí Game of Thrones (nebo její tištěnou předlohu Píseň ledu a ohně) s tím, že právě tahle série by mohla znovu zažehnout můj zájem o fantasy, tak ho vyženu na sever za Zeď, protože a) tenhle žánr mě nezajímá a nechci na tom nic měnit a b) GoT jsem už dal jednu šanci a nechytlo mě to. Shlédnul jsem celou první sérii a asi tak jednu třetinu té druhé, než mi došlo, že nic z toho, co se děje na obrazovce mě nezajímá, všechny postavy jsou buď svině nebo nesympatické nebo obojí. V polovině epizody jsem se přestal dívat, smazal všechny čtyři série z disku a nikdy toho nelitoval. Jediná příběhová linie, která nesla aspoň náznak něčeho, co by stálo za pozornost, byla ta s Noční Hlídkou. Jedině tam jsem cítil, že se děje něco zajímavého. V případě ostatních dějových oblouků, kterých bylo zkrátka příliš mnoho, mi připadalo, jako kdybych sledoval osudy několika obrovských bohatých nadnárodních bank, které spolu soupeří o to, která bude ve výsledku největší a nejbohatší – těžko něco s čím by se dalo sympatizovat. A to všechno prezentováno smečkou postav příjemných asi jako mor. O GoT a knihách ze kterých vychází, jsem pořád dokola četl, že GRR Martin rád uvádí postavy, které si lidé oblíbí, aby je potom bez skrupulí zabil. Nevím o jaké jde, protože, jak jsem už řekl, tamní ansámbl mi připadá méně sympatický než zlomená noha. Jo a ještě: Úroveň nahoty v celém počinu je neopodstatněná.

PS #2: Filmové zpracování Hobita se snad ani nedá považovat za film, ale za určitou formu masového přerozdělování kapitálu.

PS #3: Dark Souls jsem nikdy nehrál, protože se bojím, že když bych se do této hry ponořil, stálo by mě to aspoň měsíc života, jako posledně The Binding of Isaac: Rebirth.

PS #4: 2b2t je natolik zajímavé místo, že se o něm možná ještě někdy zmíním.