Teď už můžu v klidu umřít

Už několikrát jsem přemýšlel o tom, že kdybych zítra umřel, jak dlouho by trvalo, než bych zmizel, za jak dlouho by zmizely všechny informace o mně, o tom že jsem kdy existoval.

Došel jsem k závěru, že by to trvalo jeden rok. Pochopitelně by se za ten rok po mě neslehla zem kompletně, ale zmizela by naprostá většina všeho, co jsem kdy udělal. Do roka by vypršel hosting k47čky, pevný disk z mého počítače by skončil bůh ví kde a i kdyby nebyl naformátován, za několik let by se stal nečitelným, stejně jako všechny zálohy. A nakonec by mojí online identitu potkala předčasná entropická smrt.

Ale naštěstí tenhle scénář zániku už (částečně) neplatí. K47čka je totiž už několik měsíců archivována Národní knihovnou ČR, takže se ty místní zatraceně-důležité-věci + všechno, co jsem kdy napsal, uchovává na věčné časy a pro příští generace. Takže až někdo bude za sto let zkoumat, jak začínaly české internety zakopne i o k47čku. Jestli je to dobře nebo špatně, to je otázka, nicméně pro mě to znamená, že se můžu konečně bez starostí oběsit v lesích.