Rekapitulowacz 20008 - šestý rok samomluvy
Podívejte, já neuznávám svátky a výročí, která nemají v přírodě opodstatnění. Silvestr/nový rok je jenom uměle vytyčená hranice. která mohla být kdykoli jindy, protože nijak nevychází z pohybu země. Sivestr v polovině července? Proč ne. Aspoň bysme nemuseli mrznout, když sledueme ohňostroje. Smysl mají rovnodennosti a slunovraty, ale ne zlom kalendářního roku.
Takže i když nemám skutečný důvod psát o tom, jaký byl minulý rok a vyhlížet vstříc tomu následujícímu, přesto se do bilance pustím. (Doublethink? Nevadí!)
Otázka zní: 20008?
Odpověď zní: nemám ponětí.
Vážně nevím, jak lépe shrnout uplynulých 365 dnů než pomocí statistik.
Takže v roce 20008 bylo napsáno 105 novinek (216,5 kB textu), vydáno 132 stripů (7,8 MB obrázků) a publikováno 58 článků (408 kB textu) z toho 14 povídek: Spěchej!, Svědectvé o Chorobě, Na palubě křižníku Mortis Arytmia, Realitylike world, Dům polosyntetických hrůz, Abs, Anomalocaris detrimentum, Sodomic and Holotrope fascination, Útěk z explodující planety, Do ledovce vytesán, 2084, Y3F, Dvě věže, Stalker číslo 47 a Třicet tisíc dnů kocoviny.
Pěkná čísla.
A teď telegraficky, co si tak matně vzpomínám, že se stalo v průbehu minulého roku: – v lednu jsem měl problémy s hostingem, kdy to ten starý zabalil, chvíli se nic nedělo a až potom byla k47čka přesunuta na servery C4, který od pod svá křídla přesunul všechny najednou osiřelé domény. – spustil jsem projekty: wyhledawacz.k47.cz a vtipy.k47.cz – oblíbil jsem si stand-up komiky (jůtůbujte: Steven Wright, Bill Bayley, Eddie Izzard, Dylan Moran, George Carlin.) – celý rok byl Linux mým primárním OS – ke konci roku mě naprosto očaroval a pohltil post-rock a v playlistu mi začaly rotovat skupiny jako 65daysofstatic, Mogwai, Sigur rós, God is an Astronaut, Explosion in the sky, This will destroy you, Laura, Mono a další podivnosti a velrybí mručení – na přelomu července a srpna začala moje fascnace webovým frameworkem Nette s jehož pomocí jsem provedl obrození k47čky – koncem srpna jsem slíbil, že k47ču prodám na své 47. narozeniny, což vychází na 6. září 2034, takže si připravujte nabídky, bude to boj – začal jsem generovat haluz i na Twitteru – stal jsem se ještě větším asociálním mizantropem – úplně na sklonku roku, když už hodiny skoro odbíjely 0:00, jsem nakopnul jednu další věc, která supluje stripy, ale o ní až příště. (Věříte, že bych vydržel bez generování komunikačního šumu s obrázky na pozadí? Jeno velice těžko.)
Dál už mě nic nenapadá.
Jo snad ještě, že těch víc jak čtrnáct dnů vánočních prázdnin (což bylo 384 hodin) jsem strávil před počítačem v kuse asi 250 hodin a nedělal jsem nic, nikde jsem nebyl, bavil jsem se jen jednou s jediným člověkem (kdo je tady asociál, hádejte!), každý den jsem chodil spát mezi pátou a sedmou hodinou ranní (když jsem viděl, jak začíná pomalu svítat, říkal jsem si, že to je už divný), vstával jsem kolem poledne, ale jelikož jsem usínal tak strašně pozdě, stejně mi bylo na chcípnutí už od rána. Byl to bravurně promarněný čas, který jsem dokázal vyplnit jenom úzkostí a trháním vlasů. (Musím vyhledat odbornou pomoc. to musím udělat, protože tímhle tempem se nejspíš zhroutím do roka a do dne.)
Na nakonec stejně žádná oslava silvestra nebyla, nebyl žádný ohňostroj, ale příště, frendíci a drugové to bude velký, příště zapálíme noc a o půlnoci zažehneme nové slunce (nebo něco na ten způsob).
Rekapitulace: nestalo se nic, co by stálo za řeč.
A co se stane 20009? To je docela dobře položená otázka, ale na druhou stranu: koho to vlastně zajímá? Koho zajímá budoucnost? Je příliš děsivá. Všichni stejně umřeme, pak vyhyne lidstvo, slunce exploduje a vesmír vyhasne v křečích nevyhnutelné tepelné smrti.
To trochu předbíhám.
Nicméně: Někteří blogeři napsali svoje výhledová okna do dalšího roku. Pár jsem jich přečetl, ale pak jsem dostal pocit, že mi exploduje mozek. Každý z nich se bil do prsou a řval: „Jsem nejlepší bloger. Jsem nejlepší a v příštím roce budu ještě lepší.“ A pořád dokola. Nechápu tenhle kult blogování, kdy někdo bloguje o tom jak bloguje, blogoval, bude blogovat, chystá se blogovat, jak blogovat, přestává blogovat, začíná blogovat. Ze samotného aktu vykecávání se stalo hlavní téma. Došlo k zacyklení. Blogosféra koliduje do sebestředné kultury ze které mě už bolí hlava.
Pár takových rekapitulací/výhledů jsem četl, poslední na Alenčině bložínku a hned potom mi začaly krvácet oči. Druhý den mě Codeas lstí připravil o pět minut života a já je chci zpátky! On má totiž talent psát takovým způsobem, že s ním už nemůžu víc nesouhlasit.
A pointa? Není mezi náma rozdílu, stejně všichni pochcípáme. A přesně s těmito slovy se loučím se starým rokem a startuju nový, který nemá žádné předpoklady být lepší než ten minulý.