Povídka!

Před pár dny na SASPI skončil workshop na téma Třináctka. Naposledy jsem se tamějšího workshopu zúčastnil někdy v roce 2008 a to je zatraceně dlouho. Tak jsem si řekl: „hej, konečně něco napíšu.“ A napsal jsem. Do tématu jsem se sice narval dost diletantsky – vyrobil jsem docela normální povídku a do ní narafičil několik třináctek – ale to nebylo důležité. Ten workshop byl jiskrou, která mě donutila po dlouhé době zase prsty tančit po klávesnici a vytančit nějakou tu prózu.

Výsledkem je povídka 2. února 2010, která se – ehm – odehrává půl roku po konci Terminality a je vlastně součástí jejího pokračování, kterému jsem začal provizorně říkat Dark night of the soul a vypadá to tak, že jméno nejspíš zůstane.

Jo jo, celá tahle nepříjemná věc s Terminalitou. Nebudu lhát, nebudu mlžit ani zapírat. Celá Terminalita je hotová. Už dlouho. Má 41 kapitol a 190 normostran. Podle záznamů v GIT repozitáři dosáhla finálního stavu 30. ledna tohoto roku. Pak už zbývaly jen nekonečné korektury a opravy překlepů. Poslední z nich byl proveden 24. dubna 2010 v 19:09. A potom už nic. Začal jsem přemýšlet o pokračování a psal nějaké poznámky a črty a teď mám docela jasnou představu, co bude dějovým palivem pro Dark night of the soul.

Tak dlouho jsem s Terminalitou váhal a odkládal ji, protože jsem nevěděl, co s ní vlastně chci udělat. Otázka zní: mám ji publikovat na k47čce? Chcete ji?

PS1: Nakonec můj příspěvek do workshopu nedostal vůbec žádný hlas. Možná proto, že skutečným tématem povídky není číslo 13, ale násilí – důkladně promyšlené, ale přesto nesmyslné.

PS2: Ale musím říct, že je příjemné se zase vrátit ke klasice: šedočerné pozadí geditu s rozepsanou povídkou a poznámky na spoustě papírů bokem.