Podobnost se skutečnými událostmi je čistě náhodná

Jak už jsem se kdysi dávno mezi řečí zmínil, dopsat některé povídky trvá dlouho. Věci se prostě zastaví, text uložím k ledu a pak se ho několik milénií ani nedotknu. Některé povídky jsem začal psát během poslední doby ledové (Město #2 a Město #3). Jiné mají to štěstí, že v jejich případě pauza trvá pouze 330 dnů (neboli 7920 hodin neboli 475200 minut neboli 28512000 vteřin).

Protest je jeden z těch šťastných případů.

Odehrává se v lednové Praze na blíže nejmenovaném protestu, který se nějakým způsobem dotýká internetu a online svobody (podobnost s protesty proti dohodě ACTA, které se odehrávaly za velice podobných okolností je pochopitelně jenom čistě náhodná).

Prostředí protestu jsou ale jenom kulisy, falešná záminka, pouhé metaforické startovní bloky a zvuk startovní pistole pro bezejmenného hrdinu (stejně jako Stephen King asymptoticky tíhne k Maine, tak u mě jsou lidi buď bezejmenní nebo mají příliš mnoho jmen) připraveného ke metaforickému sprintu napříč miniaturní „love story“, která začne, když on v davu zahlédne ji. Ale sovy nejsou tím, čím se zdají být a na světě není dost uvozovek, které bych musel dát kolem slov „love story“, abych věci uvedl na pravou míru.

Situace se velice brzy zkomplikuje a do víru věcí, který žije pulzující náladou toho jedinečného večera, vtrhnou ti dva (dobře známí) anarchisté…

Takhle nějak Protest začíná. Jak skončí, se už budete muset dozvědět sami.