Nevíte, kde jsem nechal své oči?

V poslední době sypu povídky jako z rukávu. Rozhodně v porovnání s terminálním suchem posledních let jde doslova o záplavy.

Ta dnešní se jmenuje Říkávala mu, že má krásné oči a byla vyřízená celkem rychle. Nápad jsem dostal včera/předevčírem, dneska jsme k tomu sedl a vysekl něco kolem sedmi set slov prózy.

Říkávala mu, že má krásné oči je parabola o tom, co se může stát, když se začneme příliš spoléhat na technologii a ona přestane na fundamentální úrovni fungovat. Jako hypotetický příklad předhazuju scan duhovky a biometrickou identifikaci obecně. Ta bude fungovat naprosto fantasticky až do okamžiku, kdy ji bude možné duplikovat a falšovat. Potom jsme všichni v hajzlu, protože každý komu jsme se biometricky identifikovali, má výkres podle kterého může zfalšovat naše bio-id. Je to jako když člověk všude používá stejné heslo.

Jo a taky se tam vešel nějaký ten příběh.