NaNoWriMo - pátý den s náskokem

I letos jsem se po šesté pustil do NaNoWriMa – celosvětové výzvy, jejíž účastníci se za listopad snaží napsat román o 50000 slovech. Co tento rok odlišuje od většiny předchozích pokusů, je fakt že teď stíhám. Každý večer si sednu k počítači a vstanu, až když dopíšu denní kvótu 1667 slov. Včera jsem se dokonce stavil na pražském NaNoWriMo srazu, kde se mluví jen málo, ale zato se hodně píše a pouhá fyzická přítomnost ostatních zapálených hlav má všechny ostatní inspirovat k bláznivým výkonům a horečnaté aktivitě. 2500 slov za tři a půl hodiny v mém podání se dá považovat za hvězdný úspěch.

Na tyto srazy jsem se chtěl vypravit už minulý rok, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Jak se ukazuje, tak právě tohle je na celém NaNoWriMu nejlepší – nejsem shrbený sám nad monitorem, ale je nás nad displeji shrbených několik.

A o čem je můj letošní pokus? Jde o příběh velice volně inspirovaný soudem se Sokratem za kažení Aténské mládeže, který postupně odhaluje život dvou fotografů na jejich cestě za pomstou napříč podsvětím hackerů, kde konspirace a bodání do zad nikdy nekončí.

Většinu času jsem strávil psaním o obscénně kvalitní foto technice, objektivech, zrcadlovkách, zpracování obrazu, strojovém učení, strongmanech, životě na francouzském lyceu a večírcích, které se vymkly kontrole. A nic z toho překvapivě není zcestná tangenta, ale všechno se do posledního slova týká plánu.