k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Každé ráno vykašlávám hroudu hlenu velkou jako pěst malého dítěte a každý večer se zasypávám hlínou jen proto, abych se cítil připraven

— k47 (CC by-nc-sa)

Na co se vlastně připravuji, je otázka do diskuze. Stejně tak se dá spekulovat, jestli to má co do činění s nedávným faux-infarktem? Jedno je však zcela jisté: Pořád ještě nedokážu fungovat zcela bez strachu jako Werner Herzog. Až se mi to podaří, cesta ven bude tak zatraceně snadná…


Ok, tímhle jsem si odbyl pravidelnou rubriku: kryptické narážky na možnou sebevraždu. Teď k hlavnímu tématu dne – několika novým kusům Terminality, které jako vždycky přicházejí se zpožděním od roku 2010: Terminalita #28 – Mu, Terminalita #29 – Anon (v příští verzi bude tahle část výrazně zkrácena), Terminalita #30 – (beze jména), Terminalita #31 – (beze jména). Vodítka jsou tentokrát následující: T28: „Všichni tihle lidé byli strašně sešlí, osamělí a báli se světla.“, T29: do nitra hory, T30: bylo to dávno a T31: sbohem a šáteček. V poslední části se také nachází zcela nepřekvapivé vysvětlení pojmu terminalita.

PS #1: Kdyby někdo namítal, že celá tahle série není nic víc než příklad krystalicky špatné prózy, vždycky můžu říct, že to dělám ironicky a obratem zažádat o azyl mezi hisptery.

PS #2: Příště napíšu něco málo o spojitosti mezi Internetem Věcí a fenomén spojitost s nedávným skandálem, kdy chytrá auta Volkswagenu podváděla v emisních testech.

píše k47, ascii@k47.cz