k47.cz
mastodon twitter RSS
bandcamp explorer
««« »»»

Kafka, Kerouac a trochu zamyšlení nad TÍM

11. 5. 2009 (před 13 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

Pochopil jsem, čemu Dean Moriarty říkal TO, ale stejně jako on TO nedokážu vysvětlit.

Když jsem četl Keroacovo Na cestě, nedokázal jsem ho ocenit. Samozřejmě, kniha se mi líbila, četla se velice dobře a některé pasáže byly hodny tesání do kamene, ale nějak mi tam chyběl hlubší pohled do duše generace beatniků. Sal Paradise mluvil o americkém bílém smutku a o zbité generaci, ale nedávalo to smysl, pocit z TOHO nebyl úplný.

Zaprvé se mi nezdála jedna věc: Na cestě se odehrává v Americe po druhé světové válce (1947 – 1950), ok? A po válce vždycky následuje uvolnění („je to za námi“). Tak proč sakra vzniklo hnutí jako Beat generation? Pak mi došlo, že Amerika nebyla válkou nijak konkrétně zasažena a nikdy netrpěla nedostatkem (Marshallův plán do Evropy napral 13 miliard tehdejších dolarů). V poválečné Evropě nic podobného nemohlo vzniknout, všichni si pamatovali minulé roky a mír byl pro ně nirvánou. A byla tam nouze, což je nejdůležitější. Každá společnost, která nemá existenční starosti a nemusí se bát, aby neumřela hlady (což jsme teď my), se chová jinak, sebedestruktivně, boří se sama do sebe, je úzkostlivá a vnitřně vratká i když k tomu nemá zjevné důvody.

Mimochodem to je přesně Kafka, poslouchejte (ukradeno odsud):

Kafka předjímal problémy společnosti, která netrpí bídou, ale trpí přebytkem. Snažil se postihnout úzkosti moderního člověka. A to je Amerika. Tady jsme se báli, abychom nebyli chudí a nemuseli žebrat o obecní polívky. Kdežto v Americe se bojí, co s nimi udělá společnost, kde je všeho víc, než člověk potřebuje. A právě to Kafka cítil. Byl jako kanárek, který předjímal nebezpečí. Jako kanárek v dolech předjímal zkažený vzduch a plyn, tak to Kafka předjímal ve společnosti.

Vidíte, všechno je spojené se vším a všechno ve skutečnosti má nějaký smysl.

A co je pak TO vlastně uač? Nevím, jak bych to řekl, ale souvisí to se vším řečeným a s mými sebevražednými pocity člověka mučeného dostatkovou společností, který krvácí v konstantní zábavě. Všímáte si, že kolem nás není nic jiného než bezproblémová zábava? Všichni se baví, chtějí se bavit, musejí se bavit, protože jim nic jiného nezbývá. Žijeme v dostatku. Skoro bych chtěl říct: Bohužel.


+2 stripy (669.266669.267), abychom si byli kvit.

píše k47, ascii@k47.cz