I'm not fucking artist

Jak jsem řekl: nejsem žádnej zkurvenej umělec, to si pamatujte. Teda možná trochu jo, ale od té doby, co jsem se zúčastnil SASPI srazu, kde mi došlo, že mezi ně nepatřím, se radši považuju za technika. Mám pro to jednoduché vysvětlení: víte, co znamená písmeno T ve zkratce ČVUT?

A právě technici neodpočítávají čas pomocí kalendáře, hodinek, roků a narozenin, ale jednoduše se podívají jaký mají uptime. A právě když jsem nedávno zkontroloval svůj uptime, došlo mi, že čas běží a nikdo ho nedokáže zastavit…

Trochu jsem změnil design úvodní stránky. Lehce, jenom tak, aby se něco dělo.

Vždycky se mi líbily takové ty neurčité koláže strojů, budov, továren, barev a světel, kde není jasné, co tam vlastně je, ale přesto to působí nějakým dojmem neuvěřitelně propojeného celku. Přesně tyhle mixáže byly tváří k47čky už od dřevních dob. Ale s posledním redesignem počet červeno-oranžovo-černých strojů zmenšil a jejich místo zaplácla šedá hmota – nudná šedivá monotónní plocha. A to je samozřejmě špatně. Proto jsem vysoustružil nějakou tu grafiku – neurčitou, rozpadající se, téměř bez barev a vlepil jí na index. Ještě by to chtělo nějaké grafické logo, ale to musí protentokrát počkat.

Jenom tak na okraj: skoro všechna ta neurčitá grafika pochází z jednoho jediného obrázku.

V rámci změn jsem stáhl úvodník z indexu, ale hned potom dostal echo, že úvodníky na hlavní stránce jsou celkem fajn a proto zase putovaly zpátky. Při tomhle veletoči jsem ucítil potřebu něco neodkladného sdělit mým národům, ale nenapadá mě co.