Holky na FELu? Nahé? No si děláš srandu!

Minule jsem nakousl závažné téma o konci svobodné kultury, tak dneska bude všechno poněkud veselejší.

Možná se ptáte: co ten nadpis sakra znamená? Na FELu přece nejsou skoro žádné holky, víme? Existuje jedna oblíbená konverzační smyčka: „Máš holku?“ „Ne, jsem z FELu.“ Je to pochopitelně jenom negativní stereotyp. Na FELu jsou holky. Obě dvě. Zapomeňte na to, nadpis se totiž váže ke cvičení předmětu GT – Grafická tvorba, který probíhá tak, že na přednáškách je nám vykládáno o kompozici, malbě, typografii a podobných tvořivých disciplínách a na cvičení kreslíme, což je v kontrastu s ostatními technickými předměty. S kresbou jsme začínali na jednoduchých věcech a pak jsme postupovali ke kresbě obličejů a kompozicí. No a ve čtvrtek jsme kreslili nahý ženský model. Což byl podraz.

Ono to nebyla žádná sranda, protože není nic složitějšího než lidské tělo a navíc má člověk před sebou ten prázdný papír, který se navíc vždycky zdá o něco větší než ve skutečnosti je a musí nějak začít.

Ale abych to nezakecal: kreslili jsme nahý ženský model na FELu. Na FELu! A to je celé.

Takže pro mladší generaci studentů STM, kteří tenhle kurník čtou (což je snad jenom Tonda), bych vzkázal, že pokud se nebojí tužky, uhlu a papíru, tak GT je takový malý zázrak.

A teď dva stripy: číslo 669.243 o důvodech sebe-nenávisti a ne-narcisovatosti (s vyobrazením zcela neznámého muže) a 669.244 o dost podivné zábavě.

Že jsem stalker, jsem už psal a že se za to nestydím, je jasné už ze samotného faktu, že jsem o tom psal. Možná bych mohl přichystat nějaký článek nebo povídku na toto téma, abych objasnil, jak je (někdy) neuvěřitelně snadné se dostat k soukromým informacím úplně neznámých lidí. Nedávno jsem kamarádovi vyprávěl, koho, jak a proč jsem sledoval a byl překvapený tím, co se mi všechno podařilo najít a jak snadno. Přitom jsem neudělal nic špatného. Jenom jsem našel to, co na netu už bylo.

Aktuálně mám na Stalklistu 4 cíle. U jednoho z nich vím jenom jak přibližně vypadá, což bude těžké, ale pomocí dobré úvahy, robota a vylučovací metody se snad někam dostanu.

Konec konců mě napadá, že vlastně ani nevím, proč to dělám. Soukromí cizích je většinou tak žalostně nudné (ne že by moje soukromí bylo něco zajímavějšího). Zrovna nedávno jsem se dostal k logu IM konverzace určitých cílů a v polovině jsem to přestal číst a radši jsem šel hrát Geometry Wars. Byla to žalostná nuda. A navíc všichni mluví tou podivnou společenskou šifrou, kdy opisují skutečnost, která je příliš tvrdá nebo drsná na to, aby se mohla vyslovit přímo.

A nakonec jeden link na pár slov o individualitě a svobodě od Emmy Goldmanové. Přečtěte si a zjistíte, že na té Emmě něco je:

Stát se uchyluje k prostředkům násilí a silového řešení, a jeho snahy jsou navíc podporovány „morálním rozhořčením“ většiny nad kacířstvím, společenskou opozicí a politickým rebelantstvím – většiny, která byla celá století drezírována v uctívání státu, trénována v disciplíně a poslušnosti a podmaňována bázní z autority doma, ve škole, kostele, tisku apod.

Nejpevnějším valem autority je uniformita; nejmenší odchylka je největším zločinem. Masová mechanizace moderního života zvyšuje uniformitu tisíceronásobně. Nalezneme ji všude, ve zvycích, přáních, oblékání, názorech a myšlení. Její nejkoncentrovanější a nejtupější podobou je „veřejné mínění“. Málo lidí má odvahu postavit se proti němu. Ten, kdo se odmítá přizpůsobit, je ihned označen za „podezřelého“ a „odlišného“ a je odsouzen jako rušící element v pohodlné stagnaci moderního života.