Deprese + Rozjímání + Úpravy povídek + System shock 2
Něco se musí stát nebo se zblázním. Nelžu. Znáte ten pocit, kdy musíte křičet, protože vám nic jiného nezbývá. Prostě musíte. Je to jako pískající pára, kvílení, drcení zubů, které přechází v řev, který rozechvěje celý svět. Neznáte. Tyhle věci jsou zajímavé tím, že když je člověk nezná, považuje nakaženého za melodramatickou sračku, která se v sobě příliš hrabe. Ne. Prostě nechápete.
Už mám těhle sraček dost.
Podívejte, posledních pár tejdnů cvičím & posiluji dvě hodiny každý den. Někdy i tři. Třeba od pěti do osmi a pak od tří ráno do čtyř. Jinak to nejde. Musí se něco stát nebo se zblázním. Říká se, že fyzická aktivita uvolňuje endorfin, který mírní depresi. Nechci vědět, jak bych vypadal, kdybych nedostával svojí pravidelnou dávku Drogy. Nedávno (možná včera, nevím přesně) jsem vázal lana kolem trámů, abych na tom mohl dělat trochu jiné shyby a když jsem stál na stoličce a držel ten provaz v ruce napadalo mě, jaké by to bylo se oběsit. Nic by se nezměnilo.
Hele, povídky píšu už 6 let a teprve nedávno jsem se dozvěděl, že vlastně docela věrně popisuju příznaky deprese. Přečetl jsem pár svých povídek, abych blíž poznal sám sebe a u toho jsem je trochu zkorigoval a upravil. Nejvíc skličující, ale na druhou stranu naprosto pravdivá povídka, je parazit. Promítal jsem tam věci ze svého života (posilovna na půdě, kde mě to napadlo, škola, sociální pustina, touha útěku atd. atd.) a předjímal jsem několik věcí, které se později skutečně staly. Je mi z toho zle. Stejně jako u další opravené povídky Útěk z explodující planety. Nevím, co k tomu říct. Zase je to misogyní příběh o dvou mladých mužích v problémech (podobnou dvojku jsem použil v mnoho povídkách: celé Deníky včetně budoucí Terminality, zmíněný útěk, AD, ba|r|ealita a tak dál). Nedávno jsem počítal podíl mužských/ženských charakterů a vyšlo mi to nějak v poměru 15 ku 60. Asi tak.
Taky kromě těhle černých záležitostí jsem nainstaloval a začal hrát stařičký System Shock 2 – hru, která vyšla před deseti lety, ale stále září jako klenot. Když jsem se do hry ponořil a pochopil jak funguje, měl jsem pocit, že mi vybuchne hlava. Štěstím. Grafika sice nevypadá nijak extrovně (10 let přátelé), avšak existují mody, které ji vylepšují. Ke spuštění jsem musel nainstalovat nejnovější patch a nějaký neoficiální fix. Ale potom… těch možností.
SS2 je opravdu hra, která dá člověku na vybranou. Můžete se specializovat na čtyři druhy zbraní, můžete hackovat počítačové terminály, abyste vyřadili bezpečnostní kamery, nebo ty kamery rozstřílet, můžete se pomocí hackování dostat do zabezpečených beden nebo zamčených dveří, hackovat můžete i replikační terminály a získat v nich lepší ceny za zboží, můžete opravovat a vylepšovat svoje zbraně pomocí schopností repair a maintenance, můžete zkoumat nalezené předměty nebo mimozemské orgány, což vám umožní použít daný předmět nebo získat výhodu proti danému druhu nepřátel, ale pro samotný výzkum potřebujete určité chemikálie, můžete se naučit psionické schopnosti, upgradovat svůj software, který zlepšuje vaše jednotlivé schopnosti (hack, repair, modify, research), nechat si upgradovat OS, nebo se trénovat v obecných schopnostech jako Strength, Endurance, Psionics nebo Cybernetic Affinity. Za zlepšování v jednotlivých oblastech je třeba zaplatit kybermoduly, kterých je tak strašlivě málo, stejně jako munice nebo nanitů – jakéhosi univerzální měny na palubě USS Von Braun, kterou se platí za všechno od nákupu v replikátorech, před hackování až po opravy výbavy. Navíc každá zbraň má několik druhů munice a několik režimů střelby, existují energetické zbraně, které se nabíjejí ve speciálních nabíjecích boxech, můžete používat různé implantáty + další tisíce možností.
V System shock 2 si můžete skutečně vybrat jakou cestou se bude ubírat.
K tomu si přičtěte děsivou Shodan a ten příběh…