Avatar v deseti slovech, seriály, dopisy čtenářů a další drobnosti

31. 12. 2009 (před 13 lety) — k47 (CC by-nc-sa)

O megalomanském filmu Avatar se zmíním jenom telegraficky: líbil se mi úplně cizí svět, který má jinou atmosféru, jinou gravitaci, jinou a značně předimenzovanou flóru a faunu (která má navíc většinou o 2 končetiny víc, než by se slušelo).

Všechno je fajn, ale proč jsou modráci zrovna humanoidi. Představte si, že se tamní život vyvíjeli miliardy let zcela odděleně od toho pozemského a to nejlepší, co vyprodukoval zdejší evoluční proces, se velice podobá lidem – sice mají tři metry a jsou modří, ale pořád jsou to lidi – a to není žádná výhra. To nemohli narazit na levitující koule slizu, které se dorozumívají pomocí vibrací? No nic. Taky měli štěstí, že na modrácké planetě našli civilizaci zrovna v tomhle stádiu vývoje. Jenom si vezměte ty miliardy let, po které existuje vesmír a kdykoli během téhle nesmírné doby se mohl vyvinout inteligentní život. To že teď existujeme my, neznamená, že tahle doba je příznivá pro inteligentní formy života. Když dorazíte na nějakou cizí obyvatelnou planetu, může být tamější život pravděpodobně ještě ve formě trilobitů nebo už miliardy let vyhynulý. Narazit na civilizaci přibližně na stejné úrovni, tomu se říká zatracené štěstí. Ok, modráci odpovídají paleolitu, ale přesto se to bere jako docela dobrá trefa, mnohem lepší než narazit na cedulku: „vymřeli jsme před dvaceti miliony lety, promiňte.“

Dál: buldozery velikosti paneláku velice potěšily a vůbec všechna technika je taková pěkná, ale závěrečný boj je jenom komedie. Neustále jsem přemýšlel, jak by probíhal skutečný kontakt paleolitické společnosti s civilizací, která uskutečnila mezihvězdné lety. Došel jsem k názoru, že by se podobal kontaktu člověka a mravence.

Vizuály jsou náležitě epické, ale film na mě byl příliš dlouhý a jímavé scény nudily. Nejlepší byl začátek, kdy jsem nevěděl nic a najednou přede se mnou rozprostírala celá neznámá planeta. Bohužel tohle nadšení vzalo za své a film se zvrhl na neskutečně efektní enviromentalistickou pohádku. Nakonec se dozvíme, že modráci jsou něco jako borgové a jejich internet je spojený přes kořeny stromů. A budou ještě další dva díly.

Musím se přiznat, že jediné na co jsem v průběhu filmu skutečně myslel, bylo pravidlo 34 (naštěstí se dočkáme modráckého téměř-sexu, hej).

Finální verdikt zní: ale jó + zkuste hledat někde tady.

Poslední dobou sleduji na Youtube seriál The Nanny (česky Chůva k pohledání). Originální dabing je fantastický a české znění je také velice podaření i když se v něm bohužel ztratil fantastický anglický přízvuk některých herců. Už jsem psal, že mám divnou úchylku na všechny druhy anglických akcentů? Ne? Tak tady to máte.

Pozn: Nikdy se nedívejte na víc jak dvacet epizod libovolného seriálu v kuse. Nikdy! Sežere vám to mozek.

██████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████████

Proběhla akce Nette@home (nedostává se mi duševní kapacita na formulování složitějších vět, sorry).

A na konec strip číslo 669.304 s trochu letní tematikou a jako obvykle zcela bez humoru.