2084 AD

Dva tisíce osmdesát čtyři – to je zhruba za 76 let. Možná, že někteří z nás, se toho roku dožijí, ale je to za dlouho a já bych nejradši stopnul čas úplně (pomiňme, že je to blbost, protože když neplyne čas, nemůže být o nějakém životě ani řeč).

Nicméně, dal jsem se zase na psaní a pohnul jsem se sbírkou Mortys Arytmia, která měla definitivně skončit už dávno, ale něco se šeredně pokazilo a tak teď po nocích slepuji kousky textu a snažím se z nich vytvořit příběh. Když jsem se podíval na aktuální stav Arytmie, došlo mi, že původní rozdělení na jednotlivé díly nemá smysl, protože by byly příliš dlouhé (a všichni víme, že dlouhé texty nikdo nečte a i ty krátké na tom nejsou z hlediska čtivosti dvakrát dobře). Bylo nutné vzít kudlu a udělat jeden rozhodný řez a právě tímto řezem se od homogenní masy textu oddělila arytmická povídka 2084, která dějově přímo navazuje na předchozí Anomalocaris detrimentum, což u Ar věcí není obvyklé (proto doporučuji A-D přečíst, abyste byli v obraze).

Takže o čem vlastně 2084 je? Nechci moc prozrazovat, ale děj se točí zase kolem bezejmenného hrdiny v problémech a jeho ka-ma-rá-da Axela. Situace se komplikuje, skončil druhý exodus, lidí ubylo a rodná planeta se mění na ryze absurdní totalitní zřízení, které mu je v patách. 2084 opět zběsilá smršť slov, kde je všechno možné, ale nic se tam neděje, nic se nemění, nic se nezlepšuje a naděje je jenom jediné světlo v temnotě. Tolik tedy 2084.