20012 - ale jo, zas tak zlý to nebylo

Ukázalo se, že na letošek plánovaný konec světa měl jeden zásadní nedostatek a to, že se mu nepodařilo ukončit svět. Jenom díky tomu můžu minulý rok rekapitulovat do krátké slovní křeče doprovázené několika čísly pěkně v klidu a nemusím se krýt před pršícím ohněm nebo jinou apokalyptickou eventualitou.

Numericky vzato byl 012 následující: 14 článků, 22 novinek, 4 stripů, aspoň 12 článků o programování a 9 povídek (jmenovitě: Pořád utíkat…, 12 kladiv], Říkávala mu, že má krásné oči, Life as a service, Svět prostředníků, Tančící slon, Pojídači snů, Město #2 a Město #3).

A o čem jsem psal tak jinak?

Hned ze začátku roku jsem napsal pár slov o tom, jak nám zavřeli Megaupload a následném shitstormu, krátce po tom návod jak bojovat proti všem budoucím inkarnacím dohody ACTA a od té doby to letělo na tematické horské hráze: Drogy & alkohol 2.0, Digitální Absolutismus, dva útoky na vlastnictví (#1 #2), projekt generující strojově čtené audioknihy, pak následovala neslavná etuda s (dalšími) umírajícími pevnými disky a hned po ní nějaký ten stand-up comedy všechno průbězně prokládaně několika články o projektu chanminer.

Dohromady to dělalo 226058 znaků ukrytých v 30098 slovech. Pro srovnání: během roku 2011 se mi povedlo vyprodukovat 366801 znaků/45645 slov a rok léta páně 2010 zažil příval 227583 znaků/30965 slov. Takže to vypadá, že to s k47čkou šlo k čertu už dávno a teď přežívá ve stavu hluboké hybernace.

Dál už jen telegraficky: Založil jsem separátní blog funkcionálně.cz, kam jsem začal směřovat články o programování, aby mi tu nekazily purismus a neředily šílenství; opět jsem se zúčastnil NaNoWriMa a opět jsem si užíval každé slovo; objevil jsem nový způsob psaní prózy, kterému říkám účtenková metoda a myslím, že má šanci se stát podobnou senzací jako byla Gonzo žurnalistika Huntera S. Thompsona (touto metodou vznikly Pořád utíkat a 12 kladiv a částečně i Tančící slon a připravovaný Věk Bolesti).

A-to-je-tak-nějak-všechno.

Co nás, vás & mě čeká dál, v roce, na který určitě taky vyjde nějaký ten konec světa?

Hned ze začátku publikuji dvě dlouho odkládané povídky, po nich přijde řada na plody letošního NaNoWriMa a pak pravděpodobně začnu čistit trubky a pokusím se publikovat všechno, co v nich za ty léta uvízlo. A že toho je. Plán, který je zároveň mým předsevzetím, je jednoduchý: bavit se, dělat, co jsem dělal před tím, ale o něco lépe, pokud tedy nezažiju další první vlnu.

A málem bych zapoměl, letos 23. června oslaví k47čka deset let své existence.