Čtrnáct let (a pořád nic)

Dneska to je přesně 14 let, co tenhle web se slovy Ti pozorní z vás si už jistě všimli, že 'sem to dal na net spatřil světlo světa.

Jo. Celých 14 roků. Celá věčnost. Skoro se mi tomu nechce věřit. Nevzpomínám si na časy, kdy jsem začínal, jenom si vybavuji náladu. Ale na druhou stranu není zas tak těžké uvěřit, protože se za tu dobu nic nestalo, nic zásadního, nic, co by mělo cenu vyprávět (hypotetickým) vnoučatům. Jsem tam, kde jsem začal, jenom starší a s vysychající zásobou energie.

Jak je vidět z okolního prostoru postrádajícího temnotu, aspoň jedna věc se změnila. Grafická podoba stránek po X letech přešla z černé na jednoduchou bílou (mohl bych tu začít nekoherentně blábolit o purity of essence a sedělo by to). Zároveň jsem opustil neohrabaný blogo-systém napsaný v PHP a Nette v prospěch puritánského a minimalistického systému, který pohání ASCII blog nebo doomsday party blog. Kdo by toužil po krvavých detailech, tak jsem o tom psal už jinde.

Během té změny, kdy jsem musel všechno zkonvertovat do nového formátu, jsem si pročítal některé staré články a texty z prehistorických dob a do očí mě hned udeřila jedna odlišnost – kdysi dávno jsem psal všechno s dojmem, že na tom někomu záleží, že to někdo bude číst, že to někdo bude ležet na srdci, že se ozve, že napíše, že skrz tenhle web potkám nějaké lidi. Tato iluze během let vzala za své. Teď vím, že je tomu přesně naopak, moje slova mají cenu shnilého listí, ale psaní je jediné, co mi zbývá. Musím dál táhnout sisyfovský balvan vstříc nekonečnu.

Co dál? Co teď? Jaký je další plán? Nějaké změny musí přijít. Chci vychytat vzhled, aby to tu nevypadalo tak pustě a spartánsky a do toho opravit pár drobností. Protože stránky jsou staticky generované, velkou věcí budou komentáře přes nějakou externí službu à la disqus. Nechci ale disqus samotný, protože ten je prolezlý trackery & stojí za hovno. Nedávno jsem chtěl na nějaký blog poslat konstruktivní koment, ale nemohl jsem to udělat anonymně, musel jsem se registrovat, ověřit email a proskočit několika hořícími obručemi, jenom abych dostal tři řádky reakce pod nějaký článek. To nemám zapotřebí. Naštěstí existují open source alternativy.

Mezitím, kdyby mě někdo toužil kontaktovat, tak může střílet směrem kaja@k47.cz (kaja47 je stupidní nick, ale je můj a já za ním budu stát).

PS #1: Jo a kdo chce trochu historického kontextu, tak si může přečíst, co jsem psal během desátého výročí k47čky.

PS #2: A taky přemýšlím, jestli bych neměl ASCII blog a k47čku pojit do jedné entity.