13:29

„Tak jsem napsal novou povídku.“ „Kterou povídku, paní Müllerová?“

Skutečně, po měsících sucha jsem zase vyrobil nějakou tu prózu. To je rána, co?

Povídka se jmenuje 13:30, pár let před technologickou singularitou a název je tak trochu narážkou na úvodní titulky filmu Brazil, ve nichž se píše: 8:49 PM, somewhere in the 20th century. Nicméně s Brazilem nemá povídka vůbec nic společného. Je to příběh o technologii a technologické singularitě napsaný stylem fast-forward. Ale na rozdíl od všech Arytmií nejde o řetězec víceméně náhodných slov, ale tak nějak nahrubo v ní rekapituluji svůj současný pohled vývoj civilizace od současnosti po technologickou singularitu a dál.

Samozřejmě nic z toho mě nenapadlo jako zjevení, ale všechny ty nápady jsem postupně vysyntetizoval z mnoha různých zdrojů (např). Aniž bych znal Raye Kurzweila, přišel jsem rámcově na většinu toho, co říká v tomto rozhovoru. Mimochodem: ten rozhovor si rozhodně poslechněte, Kurzweil má přehled a všechno umí zatraceně dobře vysvětlit + nastiňuje některé zajímavé (filosofické) otázky, například problém vědomí. Je to docela zneklidňující materiál, ale na druhou stranu optimistický.

Samozřejmě, že netvrdím, že se to stane přesně takhle, ale jsem si jistý, že v určitém momentu vývoj technologie nabere nebývalé tempo. Pro některé bude veliký problém tohle tempo stíhat a někteří ani nebudou chtít a jednoduše zastarají. Změny společnosti budou zásadní a nejhorší na tom je, že my všichni se toho dožijeme.

A teď už čtete, není to zas tak dlouhé.