10 let a pořád nic...

Dneska je k47čce deset let.

Všechno začalo nenápadně, když jsem 23. června 2003 ve 12:57 napsal: „Ti pozorní z vás si už jistě všimli, že 'sem to dal na net“ a zbytek je historie¹ – velice dlouhá, zoufalá, pomalá a agonická historie, plná nekonečné samoty a pádů, ale i krátkých vzletů, zážehů, okamžiků zostřeného vidění, kdy všechno fungovalo, kdy jsem chrlil jednu věc za druhou a psal jako blázen. V té době mi bylo patnáct let a vůbec jsem netušil, že o jednu celou dekádu později, budu pořád psát na k47čku a pořád mě to bude bavit. Ale to nemohl vědět vůbec nikdo, internet byl v té době ještě příliš mladý a nestálý. World Wide Web (tedy to co označujeme slovem Internet) jako takový existoval teprve 13 let. Všichni jsme byli příliš mladí a nikdo pořádně nevěděl, co vlastně dělá. A právě to bylo krásné na těch letech: novota, originalita a nevyšlapané cestičky. V té době spousta věcí, které dnes bereme za samozřejmé, ještě neexistovala, Internet nebyl tolik rozparcelován mezi několik gigantů, jako je tomu dnes, všechno bylo chaotičtější a v této pravěké anarchii se rodila originalita a inovace. Stejně tak to bylo s k47čkou v prvních letech. Neměl jsem ponětí, co chci dělat, jak to dělat, proč a jestli na tom záleží. Byl jsem diletant, blázen, šílenec, který si sedl ke stroji a začal tvořit – něco, cokoli, nezáleželo na tom.

Tehdy v začátcích to byly jenom jednoduché statické stránky, které sídlily na adrese sweb.cz/kaja47 (stále funkční vstupní stránka), později na kaja47.wz.cz (stále funkční přesměrování), aby se pak v říjnu 2006 přesunuly na doménu k47.cz, kde setrvají do konce věků.

Ač o tom moc nemluvím, jedním z významných impulzů, který mě přiměl vytvořit tuhle digitální žumpu, byl diskmag Bazooka, který vycházel na CD a DVD příloze časopisu Level mezi roky 1997 a 2010 a hodně ovlivnil vzhled, strukturu a obsah k47čky v prvních letech existence. Postupně se všechno postupně měnilo směrem ke tradičnější struktuře à la každý blog na planetě Zemi, ale několik věcí přežilo: temný design a podivná grafika na každém kroku, úvodníky a několik artefaktů na které vede jenom hrstka odkazů zapadaných prachem² .

Deset let je za námi a teď už zbývá jenom jediná otázka: co dál?

Nemám žádné velké plány do budoucna, ani neuvažuji o terminaci k47čky, prostě budu dělat, co jsem dělal doteď, jenom o něco lépe. A protože mě to pořád baví (což možná není nic jiného než zvrácená forma Stockholmského syndromu), je dost dobře možné, že se tu potkáme v roce 2023, u oslav druhé desetiletky.

Možná.

A možná taky ne.

1. Když budete dolovat v archivech zjistíte, že se tam nacházejí nějaké zápisy s dřívějším datem. To všechno se stalo offline, ještě před tím než se k47čka poprvé nadechla internetu.
2. Pokud se chcete dozvědět něco o lokální historii, pak si můžete přečíst tohle nebo tohle nebo se probírat archivem odzadu.