Shooting stars

(Ne)dávno jsem si posral spánkový režim takovým způsobem, že jsem nemohl usnout v žádný rozumný čas. Jedinou cestou vpřed byl totální restart – zůstat vzhůru 34 hodin, přežít, s vyčerpáním padnout do postele v soudný čas a doufat, že se nový rytmus uchytí. Stačí jen zůstat při vědomí a pak usnout. Jednoduché, žeano? Ne tak docela. Těžká je ta část zůstat na nohách a přečkat hrozivou nevolnost a paniku uvadajícího organismu. Od začátku jsem začal ve velkém s kafem, ale to nemohlo fungovat donekonečna. Potřeboval jsem něco silnějšího, větší dávku energie.

Něco jako Shooting stars.

Shooting Stars je Britská panel game, která se však vymyká z šedého průměru svého žánru. Jde o jediný exemplář svého druhu, vysněný a uváděný komediálním duem Vic Reeves/Bob Mortimer. Kdo zná ona dvě jména, nepotřebuje číst nic víc, protože už ví. Humor Vica a Boba je anarchistický, divoký, plný slapsticku a surreálných skečů, které přicházejí jakoby odnikud. Není tedy překvapivé, že i když se Shooting Stars nominálně vydává za celebrity show, pozvaným celebritám se věnuje jen okrajově a většina humoru jde právě jim na úkor. Už samotný název je podvratný. Může znamenat padající hvězdy, ale také může naznačovat, že chtějí střílet hvězdy-celebrity. Jaká varianta je pravdivá ukazuje pilotní díl z roku 1993, v němž hlavní dvojice zpívá úvodní „let's start shooting stars“ s brokovnicemi v rukách.

Jestliže existoval nějaký pořad, který mě měl probudit, byl to právě Shooting Stars a jeho nekončícím vodopádu skečů a bizarností. A že jich je.

Skóre počítá obří mimino George Dawes za bicími, který má sklony k výbušným tirádám. V pozdějších sériích byl nahrazený za Angela Epithemiou, který zasedá za svůj dream machine. Týmová kapitánka Ulrika Jonsson je terč všech vtipů, stejně jako Mark Lamarr z padesátých let a mrzutý Jack Dee s tváří jako zapomenutý tunel, Johny Vegas je subjekt různých experimentů a sázek, každý host je uveden smyšleným, surreálným a nepříliš lichotivým životopisem, soutěžní kola zahrnují věci jako The Dove from Above, kterou musí hosté nejdřív přivábit, true of false round, které s pravdou nebo lží nemá nic společného a všechno končí podivnou výzvou pro někoho z vítězného týmu, jako například najít libru v kočárku obloženého dynamitem. V jednu chvíli mě napadalo, že Shooting Stars je jako vystřižený z Monty Pythonova létajícího cirkusu. Jen nejde o dvouminutový skeč, ale o 72 půlhodinových epizod. Shooting Stars je jako něčí sen, jako odhalené dráty podvědomí pod vysokým napětím.

A tak jsem tam seděl a díval se, hodiny ubíhaly a já se pořád smál, plný energie, chvílemi jsem dostával křeče ze smíchu, jak se už dlouho nestalo. Jo a už jsem říkal, že jedna týmová kapitánka je Ulrika Jonsson? Dobře. Jen se ujišťuji.

Jako je to v poslední době se vším, i Shooting Stars můžete shlédnou na youtube. Dívejte se od konce. Poslední epizody jsou lepší a v lepší kvalitě.