Nikdy nevěřte knihám

Nikdy nevěřte knihám. A když už se jim rozhodnete z nějakých důvodů důvěřovat, za žádnou cenu se neřiďte jejich radami. Můžete pak skončit jako já, když jsem dal na radu komentátora Charlese Kinbote z Pale Fire („považuji za rozumné eliminovat nepohodlné ustavičné listování buď tím, že se kniha rozřeže a stránky s textem básně vyjmou a sepnou dohromady, nebo, což je jednodušší, zakoupením dvou výtisků téhož díla, které se pak dají položit vedle sebe“) a po sérii administrativních omylů jsem skončil se dvěma verzemi Nabokovova Bledého Ohně. Tento výsledek je politováníhodný už jen proto, že velice brzo vyplyne najevo, že duševní stav samozvaného komentátora, který toto radu vydal, je přinejmenším pochybný.

Bledý Oheň je jednak název poslední básně Johna Shadea o 999 verších a také jméno celé knihy, která obsahuje titulní báseň, ale hlavně její komentář z pera Charlese Kinbote, který ji rozsahem několikrát překoná. Už od prvních stránek předmluvy je jasně patrné, že Kinbote je přinejmenším zvláštní charakter a toto podezření se čtením komentářů jen potvrzuje. Ve stránkách vysvětlivek se Kinbote jen okrajově věnuje Shadeovi básni a většinu času komentátor mluví sám o sobě, své rodné revolucí zmítané zemi Zembla a jejímu králi Karlu Milovanému.

Kinbote v básni vždy najde pár veršů nebo jen slov, které v jeho mysli jasně odkazují na Zemblanské povstání a královraždu, která se (aspoň podle komentátorových slov) odehrává ve dnech, kdy Shade básní svůj magnum opus.

Velice brzy se čtenáři na mysl musí začít drát myšlenky o autorství. Ne toho zřejmého – tedy jestli knihu skutečně napsal autor Lolity, ale meta-autorství. Kdo z dvojice Shade – Kinbote mluví pravdu? Je to tak jak tvrdí komentátor? Jde o jeho dílo a Shadea si vymyslel? Nebo je Kinbote jen fiktivní postava vytvořená Shadem? Nebo je jeden z nich pseudonymem někoho třetího?

Text obsahuje pasáže, které tyto pochybnosti jen utvrzují. Jak může Shade psát o Zemblanské revoluci a plánu královraždy zrovna jak probíhá na druhé straně světa? Na jiném místě Kinbote uvádí, že Shadeovy verše přímo poháněly královraha Graduse.

Vysvětlení může být také takové, že Kinbote pouze vzal poému zesnulého Shadea a divoce ji překroutil aby ospravedlnila a dala život jeho pomateným výmyslům. Protože jak píše v úvodu: „ale ať už je to jakkoli, poslední slovo má autor komentáře“.

Sám mám ještě daleko k vyslovení nějakých finálních závěrů, protože nejsem ani v polovině. Aby bylo jasno, tyto úvahy o meta-autorsví nejsou jen známkami mojí vlastní pomatenosti, protože o nich přemýšleli i jiní. Přesně na toto téma Brian Boyd napsal knihu Pale Fire: The Magic of Artistic Discovery.

Tedy pokud chcete věřit knihám.

PS#1: Bledý oheň teď prokládám stránkami Net Delusion od Evgeny Morozova.

PS#2: Nová Terminalita je tady. Vodítkem je tentokrát fráze: vytloukání klínu s klínem.