Marble Hornets

Staré přísloví říká, že co se stane na internetu, na internetu taky zůstane. Jenom občas se to dostane do světa filmu nebo do databází NSA.

Slenderman je typický internetový fenomén – zrodil se v roce 2009 na fórech Something Awful, když Victor Surge začal do vlákna Create Paranormal Images postovat photoshopované fotky, na kterých se vyskytovala záhadná vysoká figura bez tváře, oblečená v černém saku. A protože internet má zvláštní talent pro pojmenování věcí a osob, tento fiktivní paranormální fenomén dostal jméno Slender Man. Zbytek je pak historie: Photoshopy a creepypasta se slendermanem se šířila internetem na všechny strany. Během několika málo dnů se dostala k Troyovi, Josephovi a Timovi – trojici studentů, kteří záhy vytvořili youtube kanál Marble Hornets o stejnojmenném studentském filmu, jehož natáčení bylo z nejasných důvodů přerušeno jeho autorem Alexem Kralie.

Ale to všechno už dávno víte. Jestli ne, tak se nejdřív podívejte na všech 84 epizod Marble Hornets a pak se vraťte zpátky. Dohromady jde o něco přes osm a půl hodiny videa, ale nebojte, já počkám.

Avšak jako vždycky o tomhle tu nechci psát.

Marble Hornets není jediný youtube kanál věnovaný nejoblíbenějšímu internetovém strašákovi. Jsou tu i další: EverymanHYBRID, TribeTwelve, DarkHarvest00, které vznikly nějakou dobu po Marble Hornets a postupně se jejich příběhy vzájemně propletly do jednoho velkého vesmíru slenderverse.

I přesto, že jsem o těchto sériích už dlouho věděl, nevěnoval jsem jim příliš pozornosti. Situace se změnila pár měsíců před koncem Marble Hornets, kdy jsem během pár nocí prolétl všechny klony originálu a začal jsem přemýšlet, proč je Marble Hornets i po tolika letech stále silný a poutavý, zatímco ostatní skomírají.

Hlavní rozdíl je v diskrétnosti. Marble Hornets je působivý ne proto, co divákovi ukáže, ale co jenom naznačí. Všechen děs pochází ze strachu z neznámého, z konfliktu s jakousi nelidskou entitou, která je nevyzpytatelná, nezastavitelná, se kterou se nedá vyjednávat a jejíž motivy jsou neznámé. Marble Hornets zašel tak daleko, že se o něm na redditu zmiňují jako o abusive relationship. Pořád diváky trestá a napíná s tím, že tentokrát to bude naposledy a příště, příště, příště konečně něco vyjeví, ale jde jen o lži. Vždycky ukáže tak málo a po každé epizodě zůstane víc otázek než odpovědí, ale přesto neztrácí hybnost. V tom spočívá pravá síla hororu: Děs nevniká na filmovém plátně, ale v mysli diváka. Čím víc volného prostoru film nabídne, tím větším množstvím děsu ho divák zaplní.

A právě tady všechny klony Marble Hornets selhávají. Většina z nich začala nenápadně, v náznacích a víc skrývala než ukazovala. Po nějaké době většina tvůrců ztratila trpělivost a pustili se do toho naplno, ať už příběhem nebo čistě po vizuální stránce a začali víc ukazovat, rozehrávat ARG a poodhalovat přespříliš grandiózní pozadí příběhu. Čím víc ukazovali, tím víc jsem ztrácel zájem. EverymanHYBRID a TribeTwelve se dostali do bodu, kdy videa přestala nahánět hrůzu, ale vypadala jako potrhlé a překombinované pokusy vyvolat děs.

Ani po poslední epizodě Marble Hornets nevíme, co je ona zlovolná bytost zač, odkud se vzala, proč a dokonce neznáme ani její jméno (označení Operátor se používá mimo videa). V ostatních sériích se o jeho existenci už ví, byl spatřen a existuje kolem něj jakýsi kult (což samo o sobě je facepalm moment jako trám).

V Marble Hornets se nikdo nikdy fyzicky nestřetl s Operátorem a ani Operátor s nikým jiným. Horor není založen na přímém fyzickém ohrožení. Tvůrci série místo toho, po vzoru Pavlovových psů, své publikum během let vytrénovali, aby reagovalo na poruchy obrazu a zvuku, které signalizují, že nezastavitelná síla, číhá za rohem.

Nemožnost přímé konfrontace je velice důležitá. Kdyby bylo možné hlavní zlo jakkoli přemoci, ztratilo by svojí váhu. Operátor se tak modem operandi svým způsobem řadí po bok Lovecraftovských monstrozností, se kterými není možné smlouvat, není možné je zastavit a které se ani příliš viditelně nezajímají o lidi jako takové. Jediný způsob, jak se jich zbavit, je nevěnovat jim pozornost a doufat, že my pro ně budeme příliš bezvýznamní na to, aby nám věnovali svou pozornost.

Poslední epizoda Marble Hornets byla publikována v červnu 2014 a od té doby internetem prosakovali zvěsti, že (kromě přípravy DVD a BluRay MH a natáčení skečů pro THAC) trojice Troy-Tim-Joseph pracuje na nové hororové sérii. Několik následujících měsíců se o ní nevědělo skoro nic. Neznali jsme její jméno, nevěděli jsme, kdo v ní bude hrát, nevěděli jsme, co se v ní bude dít, ale pomaloučku potichoučku se kolem ní začalo rozehrávat ARG. Začalo to náhlými změnami na doméně marblehornets.com, zprávami a emaily o probíhajícím vyšetřování od jakéhosi D.Scotta, skryté stránky obsahující kryptické obrázky a zprávy, které se točily kolem čísla 44 a něčeho, co vypadalo jako možná televizní stanice. Marble Hornets komunita, horlivá po další dávce nadpřirozeného teroru se na THAC fóru pustila do práce, začala dekódovat zprávy, hledat stopy a následovat vodítka. Brzo zjistili login a heslo do starého produkčního blogu Alexe Kralie, objevili skrytá videa a na Google street view našli místa, kde se jednotlivé záběry natáčely. Do toho neustále vymýšleli nekončící lavinu spekulací a teorií o tom jak bude 44 propojené s MH, kdo bude hlavní antagonista a tak dále a tak dále. Všechno nepodložené dohady založené na mizivém množství informací, které dávaly jen omezený smysl.

Nakonec čekání skončilo a 3. srpna začala nová série Clear Lakes 44 a i přesto, že v době, kdy píšu tento článek, jsou zveřejněny tři videa, je stále brzo na to, říct o čem to celé bude. Jedno je však jisté: starý MH tým (které nově posílil Noah) stále ví, jak budovat napětí a jak zatajit víc, než řeknou.

Pozn #1:

Pokud chcete vědět, co je Marble Hornets skutečně zač a nebojíte se spoilerů, podívejte se na sérii videí od Night Mind, která objasní všechny záhady. Ale pozor, série jde skutečně do hloubky a dohromady trvá 4 hodiny, tedy polovinu toho, co MH.

Pozn #2:

Když už o tom mluvím, slušelo by se zmínit, že MH mě několikrát inspirovalo udělat něco v podobném duchu – ať už formou videa nebo slov. Několikrát jsem začal psát něco hororového a velice velice vágního. V pozadí vždy byla jakási zlovolná síla, jejíž podoba byla méně určitá než ta Operátorova, jejíž působení hrdina/vypravěč na sobě pocítí. V každé verzi jinak: jednou jako vzpomínka na bestii, kterou viděl kdysi v dětství, jednou jako stvoření, které žije kdesi na severu a dobrodruzi se ho snaží ulovit, jindy jako činy, které se dají vyložit jako práce nadpřirozené entity nebo autosugesce hrdiny, přičemž není možné vyloučit žádnou možnost, nebo jako Borgesem říznutá varianta, vyprávěná prostřednictvím dopisů, kdy bestie je tvořena, když ji dáme v mysli pevný tvar, nebo temné pozadí případu ztracené ženy, který je vyprávěn formou telefonních rozhovorů omylem zachycených kamerou, která 24 denně natáčí mraky a streamuje je na internet.

Během minulého NaNoWriMa jsem se pokusil všechny tyto fragmenty zkompilovat do jednoho v duchu Danielewskiho/Borgese. Neúspěšně.

PS: Marble Hornets byla zpracována do filmové podoby pojmenované Always Watching: A Marble Hornets Story. Je až s podivem jak pramálo hororový teto horor vlastně je. Místo toho obsahuje spoustu žánrových klišé, které působí komicky. Filmu, za kterým stálo studio a celý tým, se nepodařilo překonat pár studentů s nulovým rozpočtem.

PS: Nezapomeňte: Everything will be alright