It was my final mission, nothing can save me

Nádhera, nádhera, nádhera!

Nápad na inscenaci sebevraždy jsem dostal jednou v noci a nedokázal jsem se ho zbavit. Hned jsem začal stěhovat nábytek a připravovat světla. Nemohl jsem čekat, záleželo na tom. Imaginární sebevražda byla jedna z těch mála věcí, u kterých jsem cítil nutkání je udělat hned a pokračovat dokud nebudou hotovy.

Stejně bouřlivým procesem záblesk – nápad – realizace si před pěti měsíci prošla grafika Nechtěl jsem nic víc, než několik zkurvenejch momentů štěstí. Obě dvě se točí kolem (sebe)destrukce člověka. Může vás zajímat, proč jsem to vlastně udělal. Já odpovím, že jsem zkrátka musel, najednou jsem si připadal uvolněně, lehce, blaženě. Možná, že právě takhle se cítí i skuteční sebevrazi, kteří si strčí skutečnou hlaveň do pusy a čekají na svůj okamžik štěstí.