A štěrk létal do předních řad...

Poslední dobou skoro každý den začnu tím, že se podívám jaké akce se konají v Praze. Vybírám především ty, které by mohly vést k dobrým fotkám. Když u toho můžu pít pivo nebo gin\tonicy a chovat se přinejmenším morálně sporně, tím lépe. Tohle mě v poslední době dovedlo na zvláštní události, kterým bych se ani ne před třemi měsíci obloukem vyhýbal. Ale o tom možná někdy příště. Možná. Jen možná. Pokud se odhodlám.

Nedávno jsem byl v Dejvicích vyřídit jeden deal. Nebudu prozrazovat přesně o co šlo, jen řeknu, že jsem v kapse měl vyhazovací nůž a kanystr pepřového spreje. I když popravdě: Vyhazovák a sprej mám s sebou vždycky. Když se celá operace obešla bez krve, začal jsem přemýšlet co dál. Vybaven excesivní znalostí akcí v Matičce Metropolis, jsem si vzpomněl, že na Petřinách se jednou plochodrážní závody. „Proč ne?“ pomyslel jsem si jako správný akolyta HST. Bylo to jen pár zastávek metrem.

Nešel jsem tam kvůli závodům, motorkám nebo hluku motorů, šel jsem tam jen a pouze kvůli testovacím fotkám. Chtěl jsem prubnout, jak si můj 31 let starý beercan objektiv poradí se stroji v plné rychlosti. Už dopředu jsem věděl, že to není žádná sláva a tak jsem se připravil. Plánoval jsem střílet jen v zatáčce, kde všichni musí zpomalit. Líné ostření jsem kompenzoval zavřenou clonou pro větší hloubku ostrosti, která by mohla ledacos odpustit, a tu zase doháněl vysokým ISO. Do toho začalo zapadat slunce a vytrvale jsem ztrácel drahocenné světlo.

Za necelou hodinu jsem zmizel. Kdo vyhrál? Možná nikdo. Nezáleželo na tom. Šlo mi o snímky a těch jsem pár dostal. Ukázalo se, že ctihodný beercan, který jsem měl za archaický vrak z roku 1985, je fajnový kousek skla. A taky se potvrdilo, že se za hledáčkem stále chovám jako diletant. Beercan na NEXu produkoval dobré výsledky tak v 40-50% případů, ale na A7čce konzistentně netrefoval focus. Zjistil jsem, že jsem na A7čce měl rozhozený microadjust z doby, kdy jsem se snažil vyladit ostření a ony problémy s autofocusem byly způsobené tím, že se uvolnil zadní element objektivu. Utáhl jsem ho, zresetoval microadjust a od té doby to hází jeden ostrý snímek za druhým.

I když ne tak úplně vždycky. Občas se prostě netrefí. Ne úplně, jen tím velice otravným způsobem, kdy je trošičku out-of-fosus a fotka není ani ostrá ani neostrá. Ale to mě moc netrápí. Beercan mě stál jen pytel buráků namísto 38 tisíc, které Sony chce za novou 70-200mm f/4.0. Takže asi tak.

Pořád však platí, že ostření je příliš pomalé pro divokou akci a na plnou clonu objektiv produkuje hrozivou chromatickou aberaci a purple fringing. Když ale tohle všechno vezmu v potaz (a budu připraven udělat nějaký ten defringe v darktable), dá se dosáhnout dobrých výsledků i se sklem pod tři tisíce z aukra.

PS: Jako vždycky víc fotek je v mé dumpingové galerii a na twitteru.