Pí

Další řídký film, který jsem viděl až po Primeru bylo Pí (CSFD). Nebudu to nijak zastírat, Pí je sračka, vizuálně velice zajímavá sračka, ale pořád sračka.

Pasáž, která mě utvrdila ve verdiktu:

Vzdal jsem to, než jsem to přesně určil, ale odhaduji, že určité problémy způsobují, že se počítače zacyklí do určité smyčky. Ta smyčka způsobí roztavení, ale těsně předtím, než se rozbijí uvědomí si svou vlastní strukturu. Počítač pocítí svou vlastní křemíkovou povahu a vytiskne její složení.

Počítač začne vnímat?

Jistým způsobem… předpokládám.

Studováním vzorů si Euclid uvědomil sám sebe. Zemřel chrlíc ven to číslo. Vědomí je to číslo?

Nějak se mi nechce uvěřit, že počítač si najednou řekne: „Sakra, sakra, přehřívám se, co budu dělat? Taková škoda, zrovna, když jsem si nějak uvědomil svojí existenci. No nic, aspoň vypíšu tohle číslo, myslím, že to je strašně důležitý.“ A pak zasyčí a roztaví se. To nedává smysl, ale autor je vzděláním biolog a podle slov: „Když jsi kladivo, všechny problémy vypadají jako hřebíky“ naverboval bio do světa počítačů. Inu přešlap.

Ve filmu jde o nějaké číslo, které se jenom tak objeví na monitoru a je strašně důležité, zajímají se o něj lidi z Wall Steetu i nějací blázniví židi, kteří si myslí… ale vlastně je jedno, co si myslí, protože to stejně nedává smysl. Hlavní hrdina je paranoidní schizofrenik se sociální fobií, který trpí cluster headache. Je to matematik, který hledá opakující vzory v chování burzy a pak je tady ta nesmyslná litanie s tím číslem. A to je všechno.

Někde jsem četl reakci na pí: „Velké existenciální pravdy, skryté do zdánlivě nerozluštitelných matematických rovnic.“ Jaké že pravdy? Tak to jsem asi viděl úplně jiný film. Někdo další říkal: „pochopil jsem to až napodruhé“. Tady není nic k nepochopení. Jenom ten kolotoč, kolem toho čísla, který nemá nejmenší logiku.

Na Pí prostě zapomeňte.

Tento článek je ležák, začala jsem ho psát 1. 1. 2010 a od té doby ležel v archivu a čekal na dokončení.