District 9
Nejlepší snímek tohoto roku a nejoriginálnější sci-fi posledních let přichází. O filmu District 9 jsem napsal, že jde o zdaleka nejlepší film tohoto roku a za tímto tvrzením si stojím. District 9 (Sektor 9) je zkrátka něco nevídaného.
Nabízí originální pohled na invazi mimozemšťanů, nebo spíš první kontakt s nimi. Mimozemšťané nejsou podáni jako agresoři, ale jako oběti, uprchlíci z vlastní planety, kteří před dvaceti lety přiletěli v téměř nefunkční vesmírné lodi a zakotvili nad jihoafrickým Johannesburgem. Lidé čekali, co se bude dít v tento velký okamžik, ale nedělo se nic. Byly vyslány týmy, aby se prořezaly dovnitř plavidla. Tam našly miliony zubožených a dezorientovaných stvoření, vypadajících jako přerostlé krevety. Z toho důvodu je označují jako prawn – kreveťáky. Mimozemšťané byly přesídleni do nouzových domovů v místě zvaném District 9.
Děj filmu začíná dvacet let po prvním kontaktu, kdy startuje veliká operace nuceného přesídlení skoro 2 milionů mimozemšťanů daleko od Johannesburgu. Operaci má na starosti soukromá vojenská organizace MNU, které nezáleží na osudu mimozemšťanů, ale na jejich zbraních, které jsou svázány s jejich genetikou a lidé je nemohou používat. Takto jsou rozdány karty na začátku příběhu, kterým se vine osud jednoho člověka – Wikuse van der Merweho, který se nakazí mimozemským virem a začne mutovat, stávat se jedním z nich a získá tak schopnost ovládat ničivé mimozemské zbraně. Najednou se z něj stává nejcennější obchodní artikl na útěku.
Ale osud konkrétního člověka a jeho boj o život je jenom jedním způsobem, jak na film nahlížet. Snímek je záměrně natočen částečně dokumentární kamerou a je prokládán množstvím rozhovorů. Akce se tak odehrává na pozadí střetu dvou kultur, které spolu nemohou žít. Hlavně zpočátku, než se hlavní protagonista dostane do problémů a nezbude mu, než se ukrýt v Sektoru 9, sledujeme dost samolibé jednání s mimozemšťany a xenofobii. Paralela s apartheidem je zřejmá, zvlášť, když se celý děj odehrává v Jihoafrické republice.
Film je zajímavý tím, do jaké role postavil kreveťáky. Ti, ač jsou mnohem technicky vyspělejší, nedokážou se jakkoli organizovat, samostatně jednat a začlenit se do lidské společnosti. Lidé jsou tady ti zlí. Na jednu stranu se snaží situaci nějak zvládnout a miliony mimozemšťanů tvoří velký humanitární a společenský problém, na druhou stranu z ní chtějí co nejvíce vytěžit a provádějí genetické experimenty, aby mohli využít jejich zbraně. Morálka je zatlačena do pozadí a oni se nezastaví před ničím, klidně povolí zabití Wikuse a použití jeho těla na experimenty. Dále pak v Districtu 9 působí černošské gangy, které kreveťáky využívají a získávají jejich zbraně (aniž by je mohli použít).
Snímek má nejenom neobvyklé aranžmá, ale zdařile bojuje i proti žánrovým klišé. Třeba už na začátku můžeme slyšet: „K všeobecnému překvapení loď nezakotvila nad Manhattanem nebo Washingtonem nebo Chicagem, ale místo toho si to zamířila přímo k městu Johannesburg.“
Když se nad tím zamyslím, v tom film je všechno: na jednu stranu nabízí čistokrevnou a vizuálně přitažlivou akci, na druhou stranu nutí k zamyšlení; je zajímavě zpracován a nasnímán; mimozemšťané jsou podáni překvapivě skutečně a uvěřitelně. Jak říkám: zdaleka nejlepší film tohoto roku.
Zajímavé je, že něco podobného mě už napadlo, ale přesně naopak. Když jsem psal poslední povídky série Arytmie, přemýšlel jsem, co by se stalo, kdyby – v době, kdy je možné cestovat k vzdáleným hvězdám a po celé galaxii byly navázány kontakty s mimozemskými civilizacemi – všichni lidé museli najednou opustit Zemi (která by třeba explodovala, na tom nesejde). Kam by se ty miliardy jedinců uchýlily, jak by s nimi bylo nakládáno, jak by se začleňovaly do neznámých společenství, jak by se jejich osud vyvíjel dál. A stejně jako v případě District 9, mě napadlo, že by byly původními obyvateli vytlačováni do ghett a separovaných oblastí.
Otázka na konec: Bude druhý díl? Konec příběhu je ponechán otevřený. Hlavní mimozemský představitel pojmenovaný Christopher Johnson říká: „Za tři roky se vrátím.“ Film byl navíc velice úspěšný. Otázka tedy spíš zní jestli vůbec chci nějaké pokračování. Odpověď zní ne. Film ve mě zanechal silný dojem a dějový oblouk se (až na několik nevyřešených otázek) uzavřel a nerad bych se nechal rozladit nepovedeným pokračováním. Vzpomínáte na Matrix? První díl se stal nesmrtelnou klasikou a o dalších dvou dílech děláme, jako že nikdy nebyly natočeny. Byl bych nerad, kdyby nejlepší film tohoto roku neměl tak skvělé pokračování.