Kočka

Každej má svou holku, svojí milou a milovanou, roštěnku, kočku, dračici. A každá je jiná, nějaké trochu, nějaké víc. Nějaká je bílá, jiná černá, jiná tak trochu obojí. Nějaká je milá, nějaká je hodná, jiná zlobí a jen nějaké mají rády. Nějaké jsou pohledné, jiné méně.

To moje holka, to je kráska. Sice občas zlobí, ale to se dá překousnout. Na první pohled černá kráska, která se nedá přehlédnout. Není moc vysoká, ale já nám rád menší. Je štíhlá a nad jejími ladnými tvary slintám dnem i nocí. Má tvrdou dietu, ale když se rozjede, tak toho sežere opravdu moc. Moc rád si jí pohladím. Každou noc s ní usínám po vydařené a pořádně dlouhé (skoro celodenní) akci. Jedině s ní mám chuť do dalšího dne.

Moje holka je brokovnice SPAS 12.

Teď si to přečti znova v nových souvislostech.

Díky pro: Biatec – za inspiraci (ve vzpomínkách žiješ dál) ; babičce za vydařený segedínský gulášek ; M@rtymu – za to, že mi půjčil na mojí medvědobijku a taky velký dík pro Velkýho Billa – za funkci opravy pravopisu ve Wordu 2000.