Velice pěkný úvodník! Strach ze smrti...zajímavé téma...no, já bych o
tom mohl něco vědět :D Asi trpím paranoiou nebo co :) U nás ve čtvrti
bydlí psychopat který nespočet lidí bezdůvodně zmlátil, několik lidí
pobodal atd. I já byl několikrát jeho oběť.Nedávno mi řekl, že se na
něj ještě jednou blbě podívám (tzn. otočím hlavu jeho směrem :)) a
zabije mě. Brzy si jdu koupit pepřový sprej a doma mám o postel opřenou
baseballku...že smrt nemůžu praštit po hlavě? Jestli se ke mě
přiblíží, servu z ní kůži! :D <To je všechno pravda, nevymýšlim si
xD>

Každopádně tvoje stránky jsou pořád lepší a lepší :) Jenom by mě
zajímalo, jestli někdy bude pokračování sbírky Mortis Arytmia, těch šest
kousků úmění se mi velice líbilo!

Mata ne ^.^ °

<Japonsky Naviděnou>

Otaku Woodbin.

Ten psycho u vás ve čtvrti je neštěstí, wtz. Ale zajímalo by mě, proč
to proboha dělá. Co se mu honí hlavou a tak.

Ještě k tématu: Strach ze smrti je podle mě taky jeden z důvodů, proč
se rozšířilo náboženství. Řekli: budete na věky blažení a
lidi to pochopitelmě brali.

Jiank doporučuju toho: http://jdem.cz/aea84 Dylan Moran ve svém vystoupení Monster
mluví co snese, jenom aby nemusel umřít.

Další Mortis Arytmia bude, teda přesněji řečeno budou tři další
díly (2048, Planeta vězení a Netoužil jsi někdy
létat v oblacích?), které přímo navazují. Mám to rozepsané, dělám
na tom, ale je potřeba to nějak spojit. Problém je, že mě vždycky napadne
nějaká pasáž, která se bude odehrávat v nějaké době, nějak, někdy a
pak bezradně sedím nad těmi střepy a snažím se je poslepovat.

Myslim, že tydle pocity zažije občas každý..ale časem si nato taky většina lidí přivykne a začne to brát jako součást života.
Do diskuze bych jen přihodil své zrnko..
napsal jsi: "Já jsem nikdy nebyl věřící a i když jsem ze smrti posranej strachy, nikdy nebudu. Věřím vědě, někdy skoro až slepě..."
To že věříš vědě, ale má jen pramálo společného s možností věřit v Boha či něco vyššho. Neb věda je to co můžeme dokázat na základě důkazů(popř pokusů)...víra je přesně opačná věc..Buď to prostě cítíš, že je něco vyššího nebo dostáváš v životě náznaky a zažitky z kterých Tě to k víře buď dovede nebo ne.
A tvrzení že nikdy nebudeš věřící je dost odvážný :)

P.S: máš fajnový stránky ;)

[641] Samozřejmě, že *to* začneme brát jako součást života, protože nám nic jiného nezbývá. Když jsem napsal, že nejsem věřící, myslel jsem věřící v koncepci boha kterou hlásají náboženství, protože víra a náboženství je rozdíl. Víra je hluboká osobní věc, ale náboženství je byrokratická mašinerie (každý týden do kostela atd.). O tom, co je vlastně bůh a jakou podobu by mohl mít v současném světě vědy jsem mnohokrát přemýšlel a podle mě by se bůh dal ztotožnit z celým vesmírem, fyzikálními zákony, taky nás stvořil (velký třesk) atd. Trochu se o tom zmiňoval Neil deGrasse Tyson v některém ze svých proslovů.

Doufám, že dopadnu jako naprosto ateistický Richard Dawkins (který mimo jiné trochu ve vtipu řekl, že chce zničit všechna náboženství), kterého se ptali, jestli neodřekne a nedá se na víru na smrtelné posteli. On odpověděl, že se to nikdy nestane a že doufá, že bude u sebe mít diktafon, který jeho poslední slova zaznamená. Doufám, že až budu umírat, budu u toho křičet strachy jako blázen, nebo uskutečním *plán B*.

Tahle otázka víry/nevíry a vnímání boha je podle mě příliš složitá a mnoho lidí ji nazírá z mnoha úhlů pohledu. Konec konců víra se nemusí týkat ničeho tak velikého jako boha, ale i menších věcí. Ale a to jsem se snažil nějak sdělit mezi řádky: věda, konkrétně moderní kosmologie nám jako lidstvu (nejenom jako jednotlivci) žádnou šanci. Vesmír takříkajíc vyhasne a to se jednou neodvratně stane. Bude temný a studený (teplota blízko absolutní nule, žádné hvězdy), takže se v něm neudrží život. Právě děsivá je ta neodvratnost, která ve mě podkopala všechny naděje a i když jsem rozvažoval kam s vírou a tím co nám nabízí. Vyšlo mi, že její sliby o věčném posmrtném životě taky narážejí na tuto neodvratnost a entropický rozklad všeho. Nějak mi to nepasuje dohromady a vylučuje se to a věda má na své straně výzkum, modely, výpočty a pozorování. Proto jako člověku, který věří vědě a tím pádem věří i v neodvratný konec všeho v tepelné smrti vesmíru, nemá smysl věřit v boha nebo něco nadpřirozeného, protože to podléhá stejným zákonům a nenabízí nic *navíc*. Otázka zní, jestli je nadpřirozeno jenom nepoznaná množina reality nebo *něco mimo*.

Jsem člověk vcelku tolerantní, tak jenom vyložím karty na stůl, odolám pokušení kázat a řeknu, že je to složitý.

Ještě bych to zakončil citátem: *Víte, my všichni hrajeme hru, která se jmenuje Život. Má zvláštní nejasná pravidla a nikdo nikdy nemůže vyhrát. Můžete křičet, řvát, utíkat, postavit si pevnost ze zlata, obrnit se Biblí, vírou nebo neprůstřelnou vestou, můžete udělat cokoli, ale stejně nemůžete vyhrát.*

PS1: sakra, to jsem se rozepsal, z toho by mohl být krátký článek

PS2: Díky za pochvalu a díky za komentář.

pokusím se Ti ještě trochu více objasnit mé chápání některých pojmů, které oba používáme, snad se tím přiblížíme nepochopitelné pravdě...

tím bych taky začal, neb pokud by jsi Boha chtěl chápat jako vyšší bytost, tak jsme někde jinde. Evropské pojetí Boha se skládá z několika jeho základních vlastností: všemocný, všudypřítomný, vševědoucí.. Co by to bylo za Boha, kdyby jsi ho taky mohl porazit v šachu či zastřelit? Jen bůžek ;)
A tady právě vidim problém třeba u velkého třesku...řekni co bylo setinu před ním? ...tam tato teorie končí, vlastně Ti o světě něřiká nic. A Bůh? Pokud má výše zmíněné vlastnosti, tak ho to moc netrápí, neb on prostě je. My (věda) nevíme, kde předtím je a jak tam "venku" existuje...ale věřící vi že Je.

Boha bych taky bral jako ztotožnění toho co je kolem nás co my z části můžeme poznat. Ale zárověň si uvědomuju, že je to jen zlomek z toho co je. Tím chci říct, že pokud mluvíme o Bohu, tak velký třesk je jen jeho podnož, kterou vytvořil.


Víra a náboženství? Jo! Rozhodně velká biokracie, rozhodně chyby v rozhodnutích s dalekosáhlími následky. Nutno si ale uvědomit o jak velkou "instituci" se jedná. Rozhodně není lehké něco takového směřovat po tak dlouhou dobu. Viz. např Eu..tomu říkám birokracie a to tu je cca.stokrát kratší dobu.

Co ale vzít náboženství(některou církev) jako skupinu lidí, kteří sdílejí své zájmy. Jdou si o nich občas (nebo pravidelně) pokecat, porovnat názory, poznat ty ostatní...občas spolu zajdou na fotbálek či na pivko? Tráví spolu čas, protože věří v podobné věci a chtějí se chovat slušně jak k sobě navzájem, tak k ostatním a svět tak udělat o trochu lepší?
Jasný, dá se namítat tím, že se to občas zvrhne a že se furt z tý miliardy lidí najde pár úchylů...ale z mého hlediska bych tím neodsuzoval myšlenku na sdílení podobných názorů.

Tak jsem zvědavý, jestli jsem Tě v dělce překonal :))

Vybral jsi dobré citáty..na ten druhý bych mohl reagovat něčím, co mi utkvělo v hlavě od jednoho známého, který volně řekl, že "život nemůžeme vyhrát bez Boha" stále mi to vrtá v hlavě a navíc to potvrzuje ten tvůj, pokud Boha nebereš jako bůžka.

P.S: jak dodělám zkoušky, tak se těším i na další tvé články...co jsem zatím tak nakoukl, tak už mě jich pár zaujalo ;)

S Tebou zmíněnými charkteristikami boha souhlasím. Snad jenom severští bohové byli smrtelní. Jde mi o jeho podobu a jeho místo v naší víceméně ateistické společnosti, jak k němu přistupovat.

Další věc je lidské poznání. Jak se naše poznání zvětšuje, zbývá pro boha stále méně místa. Je to dobře? Je to špatně? Nevím, ale je jisté, že ho nutně nepotřebujeme, abychom měli nějaké mravní zásady, jak zmiňuješ *skupinu lidí, kteří sdílejí své zájmy*. Tento princip je univerzální - lidé sdílející víru například v poklidné soužití. Jestliže je bůh nějaká entita zahrnující *všechno*, pak jí nemůžeme celou dokonale poznat, ale věda postupuje a co nevíme teď, můžeme vědět za rok, za sto nebo tisíc let (viz. co *bylo* před velkým třeskem - myslím, že na tuto otázku se snaží odpovědět teorie kvantové gravitace). I když pochybuji, že někdo dokáže, že bůh neexistuje nebo existuje. A za druhé jestli je to entita natolik omniprezenční, pak pro náš může být úplně transparentní. Žijeme svoje životy, víme, že tu je bůh, ale nemá to pro nás žádný přímý význam. Nevyléčí nás, když se k němu budeme modlit, ale můžeme v něm zakotvit morální hodnoty.

Na náboženství mi také principiálně vadí, že je mnohdy člověku vštípena za mlada a on si nemá možnost vybrat, je mu to prezentováno jako jediná cesta. Navíc na světě je mnoho náboženství a mnoho bohů a který z nich je ten pravý?

*Život nemůžeme vyhrát bez Boha* to je zajímavý citát. Nějak podvědomě mi připadá, že si zároveň protiřečí a zároveň je v něm velká pravda. Teď jsem si vzpomněl, že astronom Neil deGrasse Tyson jednou řekl něco ve smyslu, že čím víc zkoumal nekonečné prostory vesmíru, tím víc se cítil být blíž něčemu většímu. Že to byla taková ateistická forma poznání boha.

Myslím, že v délce je Tvůj komentář o jeden odstavec kratší. Ale stejně je zajímavé, že z rok starého článku jehož hlavní myšlenka byla *bojím se smrti* se vyvrbila teologická diskuze.

PS: Nechceš pro K47čku napsat nějaký článek, třeba úvahu na toto nebo podobné téma. Myslím, že rozhodně máš co říct.

Pokud by jsi Boha poznal(celkově) tak by to asi přestal být Bůh, ne? Proto jsem prve psal, že věda nejde proti víře a naopak. Je to prostě něco jiného...věda je o hmatatelných důkazech, víra o důvěře v něco, co nemáš jistý...ale něco Tě ktomu vede a směřuje - instinkt? Ale mimo jiné věda mě taky vede ktomu, že Bůh je, neb to jak všechno se vším souvisí a jak je to tu kolem nás strašně hustý se mi na náhodu zdá moc dokonalý ;)
Co se týče tý hmatatelnosti, tak mám pár známých, kterým Bůh ovlivňuje život denně. Ale co si budeme povídat...nefunguje to tak, že když potřebuješ pomoct od někoho, tak Ti nakluše kámoš, kterýho jsi vživotě neviděl a půjde Ti přesně na ruku..navíc co my víme, co je pro nás dobrý?

ad náboženstí: že to do někoho bušej od mlada je hustý. Ale jukni nato z druhé strany...jsme v demokratickém státě a můžeš si myslet co chceš. A co jsi od rodičů převzal? Všechny jejich názory a postoje? Ani náhodou! Máš asi v obecnosti podobné životní náhledy...ale na většinu věcí si stejně po pubertě chceš přijít sám, ne?
Nad tím jsem taky dost přemýšlel, jaký by jsem byl, kdybych se narodil v jiné kultůře...bych byl třeba úplně jiný a nepřišlo by mi to divný. O Evropě bych automaticky říkal, že se tam lidi přežíraji, věří jenom tomu na co si můžou sáhnout, a že se králikujou ve svých městech a už ani neví, že pocházejí z přírody. Tam kde se o život bojuje, kde se loví a sbírá co kde zrovna roste. Taky téma na úvahu ;)

K tomuto článku jsem se náhodou dostal až teď, tak jsem dřív reagovat nemohl :)
Jestli bych z této debaty něco časem sepsal? ...uvidim, nechám to ještě trochu uležet. Třeba pak.

A který Bůh je ten pravý? No podle mě ten Jeden :) Proč zrovna to či ono by bylo na dýl..ale je to taky otázka víry..prostě tě ktomu něco vede jako u víry.

((Důkazy dostáváš furt, většinou nepřímě..ale přehlížej to, když se Ti to děje furt ;)
-reakci bych čekal něco jako: nj, nepřímé důkazy, to je jen nějaká autosugesce...i to zvažuju. Ale čeho je moc, toho je příliš.))