Jen jedna věc mi jaksi ... bortí zeď příběhu - mám pocit, jako by Adam byl na začátku spíše zkroušený, vyděšený nebo zmatený a pak najednou ta pasáž:

"Bylo jedno z těch idylických odpolední, kdy je člověk celý otupený, cítí se krásně a chce, aby to tak zůstalo napořád."

Moc se mi tomu nechce věřit, jinak jako vždy - čtenářská spokojenost ;)

[744] No jo, máš pravdu. Nejspíš je to relikt z nějaké prastaré verze. Opravím.

Nechtěla jsem, abys to opravoval - v podstatě to umocňuje tu atmosféru zmatenosti - přijde mi, že Adam se nejen nevyzná v tom, co se stalo, ale tak nějak celkově v realitě a že si vlastně lebedí ve své bublině, i když je nejistý v jiné situaci :)