You're crazy, you just don't understand!

Stejně jako minule se i tenhle zápisek nese na vlně silného zážitku.

Tentokrát na mě zapůsobil TED talk 3 things I learned while my plane crashed, kde Ric Elias vypráví, jak přežil havárii letadla a jak mu tahle zásadní událost změnila pohled na všechny zbývající dny jeho života. Násilné osvícení. Takováhle zkušenost člověka nutně změní a my ostatní to nemůžeme pochopit. Nemůžeme. Můžete namítat: jasně, že vím, že tady nebudu napořád, že můj čas je omezený atd. atd. atd., ale dokud se neocitneme tvárí v tvář smrti, vzdáleni vteřiny od terminace, nemůžeme nic z toho pochopit, chybí nám perspektiva neodvratného zániku.

V tomhle kontextu jsem si vzpomněl na Richarda Feynmanna, který popisoval svoje duševní rozpoložení poté, co se po ukončení projektu Manhattan vrátil do společnosti:

I returned to civilization shortly after that and went to Cornell to teach, and my first impression was a very strange one. I can't understand it any more, but I felt very strongly then. I sat in a restaurant in New York, for example, and I looked out at the buildings and I began to think, you know, about how much the radius of the Hiroshima bomb damage was and so forth… How far from here was 34th street?… All those buildings, all smashed — and so on. And I would see people building a bridge, or they'd be making a new road, and I thought, they're crazy, they just don't understand, they don't understand. Why are they making new things? It's so useless.

But, fortunately, it's been useless for almost forty years now, hasn't it? So I've been wrong about it being useless making bridges and I'm glad those other people had the sense to go ahead. On his emotional reactions after the first uses of the atomic bomb. Part 3: „Feynman, The Bomb, and the Military“, „Los Alamos from Below“

Nikdo nemůže pochopit, protože mu chybí perspektiva vědce, který se podílel na kostrukci jaderné bomby.

Další asociace vedla k Dr. Johnsonovi (k němuž nakonec stejně míří všechny myšlenkové cesty):

Depend upon it, Sir, when a man knows he is to be hanged in a fortnight, it concentrates his mind wonderfully.

(September 19, 1777, p. 351, often misquoted as being hanged in the morning)

Závěr? Sám nevím. Snad jediný: moje motto krev a bouře stále platí.