Nepochopení problému

Když někdo nepochopí problém, je to vždycky blbý. Když ho nepochopí soud, je zaděláno na problém.

Z poslední doby na nás přímo křičí dva rozsudky vynesené soudci, kteří nepochopili. Prvním případem je Italský soudce, který rozhodl, že dva hlavouni z Googlu půjdou za katr proto, že nezabránili, aby na Google Video bylo nahrán záznam šikany dítěte postiženého autismem. Samotnému se mi nechce věřit, co vlastně píšu, takže znova-a-pomalu: Provozovatel služby je podle italského soudu zcela zodpovědný za veškerý obsah vložený uživateli této služby a to dokonce natolik, že musí preventivně zabránit vložení jakkoli škodlivého obsahu. Je snad pošta zodpovědná za všechny doručené dopisy? Je spedice zodpovědná za všechen převážený náklad? Je Ředitelství silnic a dálnic zodpovědné za auta, která jezdí na jejich komunikacích? Ne. Tři zmíněné příklady se týkají infrastruktury, která není zodpovědná za případné nelegálno, které přes ni protéká. Všechny video-servery a mezi nimi i zmíněný Google Video patří mezi infrastrukturu internetu, jsou to jenom dráty kterými proudí naše videa. Infrastruktura nemůže být zodpovědná.

Zabránit podobným incidentům je možno jenom jediným způsobem: zavést plošnou preventivní kontrolu. Jinak to není možné. Každé video musí být před zveřejněním zkontrolováno, jestli neobsahuje něco závadného. A když ne, teprve pak může být zveřejněno v našem bezpečném a útulném internetu.

Proč? Je tohle skutečně to, co chceme? Koho a před čím vlastně italské soudy chrání? Co získáme a co ztratíme?

Rozsudek a jeho implikace nedávají smysl. Obětujeme mnoho a získáme neskutečně málo. Mnohem lepší je nabídnout více svobod s tím, že svět není dokonalý a občas budeme řešit problémy. Je to lepší, než trvat na násilném vytvoření ideálního světa a všechny možné prohřešky principiálně znemožnit. Internet nikdy nebude zcela bezpečné místo. To se nestane. Musíme jenom vytvořit rozumný kompromis, mezi tím, co obětujeme a co získáme.

Zmíněný soudce zcela nepochopil živelnou a těžko kontrolovatelnou povahu internetu.

Další věc: mě na celé příhodě mi vadí, že jde právě o kripla postiženého autismem nebo Downovým syndromem (zdroje se rozcházejí). Tohle je pěkná ukázka zneužívání jeho neblahého postavení. S šikanovaným kriplem lidi vždycky více soucítí.

–

Další kauzou je rozhodnutí soudu, že Rapidshare musí filtrovat knižní tituly. Několika knižním vydavatelům se podařilo získat předběžné opatření, že Rapid musí monitorovat, co se nahrává a zamezit uploadu každé ze 148 knih citovaných v žalobě. Knihy se vůbec nesmějí na jeho servery dostat. V podstatě jde o to samé v bledě modrém. Aby byly naplněny představy soudů, musí se zavést plošná kontrola a sledování a ani pak není výhra zaručena. Stačí jenom zaheslovaný archiv, co když obsahuje nějakou knihu? To nelze zjistit a Rapid si těžko může dovolit riskovat pokutu 250.000 euro. Má smazat všechny zaheslované archivy?

A zase: kdo co získá a kdo co ztratí? Několik knižních vydavatelů bude mít teoreticky o něco vyšší zisky, miliony uživatelů Rapidu a internetu vůbec budou mít na krku další problém a další omezení.

Za zmínku ještě stojí vyjádření lidí z Rapidu: „Autorské zákony byly vytvořeny pro svět fyzických produktů, kde ochrana nekoliduje s právem na soukromí miliónů lidí. Ve světě internetu takováto preventivní kontrola nahrávaných souborů vede k porušování ochrany osobních dat monitorováním soukromé komunikace lidí, kteří nebyli obviněni z provádění něčeho špatného. Je potřeba diskutovat o rovnováze mezi ochranou autorských práv a ochranou osobních dat.“

–

Nakonec ještě jedno nepochopení problému anonymita internetu. Autor článku vůbec netuší v čem je jádro pudla a stěžuje si na minoritní (ale otravný jev) anonymního komentování, které diskutérům dodává sílu. I když se uplatní citovaná vize Webu 3.0 a jakési elektronické občanky, internet bude pořád anonymní.