Konec svobodné kultury
(Buďme moderními piráty a buďme na to hrdí!)
Ve Francii prošel zákon, který umožňuje poskytovatelům internetu (ISP), od sítě odpojit piráty, kteří stahují obsah chráněný autorským zákonem. A dovoluje jim, aby to dělali zcela bez přítomnosti soudů, čímž se z ISP samých stávají soudci, kteří si rozhodují, kdo je vinen a kdo ne.
Ve Francii hudební společnosti žalovali opensource P2P klienty a samotný server SourceForge, který se s nimi údajně spolčuje v přípravě šíření software, jež vědomě umožňuje přístup k souborům chráněným autorskými právy (link).
Něco se děje. O tom není sporu. Nahrávací společnosti a jiná uskupení zapojená do průmyslu prodávající plastové kotouče, získávají značný vliv a mají slovo při tvorbě zákonů. A možná proto přichází konec svobodné kultury.
Slyšíme to na každém rohu: hudební společnosti žalují IsoHunt, žalují Pirate bay, žalují rapidshare, žalují YouTube, žalují dokonce vlastní hudební fanoušky. Žalují všechna místa, kde by se mohl nelegálně vyskytnout jejich obsah. Zatím ale nebyla podána žaloba na jeden zdroj, kde by se potenciálně mohl vyskytnout chráněný obsah. A tím je Google a všechny ostatní obyčejné vyhledávače.
Může to vypadat, jako něco naprosto odlišného, ale mezi torrentovými trackery a vyhledávači není – z pohledu schopnosti distribuovat chráněný obsah – prakticky žádný rozdíl.
Nahrávací společnosti se totiž snaží plošně žalovat celé médium, snaží se zdiskreditovat a pohřbít celý distribuční kanál. Torrent jako takový. Chtějí, aby vůbec neexistovala možnost něco nelegálně rozšířit. Nejde o to, jestli se na daných stránkách nějaký nelegální obsah vyskytuje nebo ne a i kdyby tam byl, není důvod, proč zabít dané distribuční médium.
Vezměte si jako příklad knihy. Některé z nich mohou obsahovat dětskou pornografii. Můžou. Wtz. Ale je to důvod, proč plošně zakázat knihy s odůvodněním, že mohou být nositelem něčeho špatného? Ne, není. Správný postup je označit škodlivé elementy a požadovat jenom jejich stažení.
Hudební giganti, ale toto neberou a provádí plošný útok. Argumentují, že na daných stránkách a sítích je možná něco špatného, ale nespecifikují přitom co. Oni chtějí hájit svoje zájmy a nehledí na následky. Oni chtějí zničit to, co jim bere zisky (i když tady je trochu problém, protože ne každé stažené album automaticky znamená, že bylo ukradeno, protože není zaručeno, že by si ho pirát v případě, že by neměl možnost si ho stáhnout, koupil) a nedochází jim, že pirátům je třeba v první řadě konkurovat a nabídnout něco víc. To že dochází k pirátství může také znamenat, že lidé nechtějí kupovat plastové kotouče nebo soubory chráněné DRM, že chtějí něco jiného, čeho se jim nedostává. Nechápou a proto si stěžují jak jim klesají zisky a vyčíslují enormní škody způsobené pirátstvím. Ale ono vyčíslování stejně spíš připomíná věštění z křišťálové koule, protože ne každé stažení znamená ztrátu jednoho prodeje.
Ale to jestli se systém změní, nebo bude trvat stále na starých pořádcích je teď vedlejší. Největší problém je, že hudební společnosti chtějí zničit nástroj, který může sloužit k šíření chráněného obsahu. Důležité je slovo může. Vezměte si jakoukoli novou epizodu jakéhokoli populárního seriálu a napište její název do Googlu. Na prvním místě nebo v nejhorším případě někde na první stránce bude odkaz na stažení. Bude tam. Znamená to tedy, že Google napomáhá šíření nelegálního obsahu? Podle logiky hudebních společností zcela jistě ano.
Společnostem, které generují zisk z nějakého obsahu (všimněte si, že v tom slovním spojení není ani zmínka o hudbě, filmu nebo nedej bože kultuře), jde o kompletní vyhlazení pirátů, protože v jejich představách si pak budou všichni kupovat jejich obsah, na který oni budou mít výhradní práva až do skonání věků. Zní to skoro logicky, ale na druhou stranu to mění svobodnou kulturu na kulturu omezení, kdy nemůžeme jednoduše současnou kulturu přetvářet a dál rozvíjet. Tento proces by byl zadušen absolutní kontrolou nad využitím obsahu.
Jde právě o to další využití obsahu. Protože digitální šíření informací je založeno na kopírování a protože kopírování bitů je zcela fundamentální činností, která se děje rutinně i při přehrávání, staví to celé toto odvětví do špatného světla. Samovolně vznikají kopie a jednu věc je možné neomezeně šířit a replikovat, jsou zde snahy toto omezit. U klasických médií se nikdo nezajímal, co s knihou děláte poté, co si jí koupíte. Nikoho nezajímalo jestli jí půjčíte kamarádovi, někomu dáte nebo si jí stokrát přečtete. Nebylo to důležité. Kniha nešla snadno o kopírovat a distribuovat. Ale to neplatí u digitálních médií. Půjčím to kamarádovi, ten si udělá kopii, dám to dál, ale mě zůstane na disku původní kopie. Všechno je to o neomezeném a snadném kopírování. A protože každé použití digitálního média je v podstatě zločin (vzniká kopie), je zde snaha toto omezit. Přestávají se prodávat neomezená práva na užívání (jako v případě knih), ale časově nebo místně omezená práva (hudba s DRM, která jde přehrát jenom někde). A chtějí dohlížet, co se s jejich obsahem bude dít i dál. A můžou. Protože díky kopírovací povaze digitálního světa se omezuje, jak se dané dílo bude využívat. A pak si nebudete kupovat knihu, ale právo na využití daného obsahu pro danou osobu po daný čas a daný počet použití.
A tohle má ke svobodné kultuře na míle daleko. Svobodná kultura spočívá v rozvíjení minulosti, stavění na jejím odkazu. Něco si vezmu a přetvořím to. Ale současná kultura směřuje k tomu, že dílo bude absolutně chráněno autorským zákonem po nekonečně dlouhou dobu a proto bude pro tento tvůrčí vývoj zcela nedostupné. Když by se tak stalo, ztratíme neskutečně mnoho.
Je zajímavé, že to byli právě piráti, kteří se v dobách, kdy se měnila technologie, provinili proti starým pořádkům a vytvořili pořádky úplně nové. A přesně to se děje i teď. Mění se technologie. Zcela se změnily možnosti distribuce obsahu, ale skupiny hájící staré uspořádání světa, se snaží všechny tyto snahy zvrátit a zůstat ve svých světech. Nechtějí pirátům konkurovat, chtějí je zničit. A to je škoda, protože v současnosti by mohl být vývoj kultury dramatický, zběsilý, prakticky okamžitý.
Paralela se situací popsanou o pár řádků výš je zcela zřejmá.
Pochopitelně pirátství obecně neschvaluji. Každý autor by měl být odměněn za svojí práci a nikdo by si tuto práci neměl přivlastnit bez jeho svolení. Ale na druhou stranu rozlišuji mezi dvěma druhy pirátstvím: dobrým a špatným.
Špatné pirátství je to klasické kradení cizí práce: stahování filmů, hudby a software.
Naproti tomu dobré pirátství je vrtkavý pojem. Neoznačuji tak prosté nelegální přivlastnění obsahu. Jde o to, že původní dílo je něčím obohaceno, přetvořeno, doplněno. I prosté napsání recenze nebo doporučení známým něco vrací zpátky. Ale ani to pochopitelně neospravedlní krádež. Z dobrého pirátství můžou vzejít zajímavé a neobvyklé nápady, nové trendy.
Ale přesto se tady rýsuje nová svobodná kultura.
Na světe existují tisíce autorů, kteří tvoří zajímavé a pozoruhodné věci, které by si zasloužili pozornost, ale oni ji nezískají, protože o nich nikdo neví. Cory Doctorow řekl, že pro autora je největším problémem jeho neznámost, nikoli pirátství. Což je pravda. Kdo s tím nesouhlasí, zajděte na Jamendo a určitě za čas najdete několik zajímavých hudebníků nebo kapel o kterých jste jaktěživi neslyšeli.
A toto je výborný základ na kterém lze vybudovat svobodnou kulturu. Aby autoři zaujali uvolňují svoje alba pod různými variacemi licence Creative Commons, jejíž varianta by-nc-sa umožňuje další publikování a změnu díla za podmínek, že bude šířeno nekomerčně, pod stejnou licencí a bude zmíněn autor. Což je rozumný kompromis mezi právy autorů a možnostmi využití komunitou.
A navíc: IsoHunt, ten nenáviděný zločinecký torrentový tracker se s Jamendem dohodl, že všechna alba bude distribuovat pomocí torrenů. Kruh se uzavírá a z těch zlých se stávají šiřitelé nové kultury, která je volně a snadno kopírovatelná, sdílitelná, měnitelná a může se dále vyvíjet.
A ještě jedna otázka na závěr: hádejte, které hudební soubory budou (za předpokladu, že vydrží jejich fyzické nosiče) čitelné za padesát sto let? Ty s DRM nebo ty bez něj? Odpověď je jasná. Z dlouhodobého hlediska je chráněná kultura kulturou mrtvou.