Digitální absolutismus
Dmytri Kleiner ve svém článku píše, že komercializace internetových služeb efektivně způsobila, že naše online práva zcela ztratila význam. S jeho postřehy souhlasím, ale v hlavě už nějakou dobu nosím pár úvah nad tím, co může následovat.
Historie má tendenci se opakovat a možná to bude pravda i v tomto případě. Něco podobného jsme zažili, když jsme se zbavovali absolutismu a bojovali za svobodu a demokracii.
Byla doba, kdy monarcha v podstatě všechno vlastnil, o všem neomezeně rozhodoval a jeho poddaní mu do toho neměli co kecat. Společnost byla takto uspořádaná většinu historie a jenom málokdo rozložení zpochybňoval. Pak se postupně začaly prosazovat myšlenky, že všichni jsou si rovni a mají některá nezcizitelná práva a lidé si postupně vybojovali svobodu, ve které jsou si všichni před zákonem rovni.
A pak přišla doba internetová, která ze začátku vypadala jako svobodný ráj (anarchie v pravém slova smyslu), ale v důsledku dynamiky kapitálu (který nemá rád distribuované P2P sítě a služby a požaduje centralizované systémy jejichž uživatele může sledovat a monetizovat) povstali noví monarchové, kteří opět vlastní všechno – tentokrát prostředky komunikace a lidi jim do toho zase nemají co kecat, protože jim služby nepatří (a většinou ani nejsou zákazníky, ale prodávaným zbožím). Lidé je mohou používat jenom z dobré vůle vládce/vlastníka a jejich práva v digitálním světě jdou diktována vlastníkem tohoto digitálního prostoru.
Historie se bude opakovat a opět si budeme muset vybojovat záruky svobody a demokracie v digitálním světě – ať už tak, že si je vynutíme v centralizovaných službách, nebo že centralizovaný model zavrhneme ve prospěch svobodných a otevřených alternativ, které budeme sami vlastnit a provozovat (po vzoru anarcho-syndikalismu), nebo nějaké kombinací obojího.
Existující establishment se tomu bude bránit, protože půjde o omezení jejich moci, ale budou se to snažit prezentovat pravicově jako neakceptovatelný zásah do soukromého vlastnictví. Avšak ve výsledku nemůžou vzdorovat lidu, který chce svobodu. Společnost není tvořena kapitálem a vlastnictvím, ale lidmi.
Tento boj je v té či oné podobě nevyhnutelný, protože internet je zcela zásadní nástroj komunikace a prostředník všeho, co děláme. Proto je nutné, aby byl svobodný, bez zátěže regulace, kontroly a cenzury. Přece jenom nejde o technologii, ale o nás a naše svobody a když prohrajeme internet, prohrajeme úplně všechno.
K tomuto se váže něco, čemu můžeme říkat síťový syndikalismus – tedy zřízení, ve kterém lidé budou vlastnit a provozovat vlastní mesh sítě. Taková síť by byla distribuovaná ve smyslu, že nikdo nekontroluje velké množství koncových bodů a nebylo by ji možné přinutit k poslušnosti tahem na několik málo oligopolů. Ale to samo o sobě nebude stačit k zajištění svobodného online prostředí. Zajistí nám jenom, že se můžeme jeden s druhým spojit bez potřeby centralizovaných zprostředkovatelů. Usnadní to další nutný krok: používání distribuovaných služeb, které se spolu budou komunikovat přímo.
Vřele doporučuji tato dvě videa k tématu: