Vzpomínky

Nesnáším facebook. Hlavní důvod je ten, že jde o místo, které formalizuje společenskou interakci a nastavuje limity & očekávání. Jedno z nich je, že všechno musí skončit na FB a druhým je implicitní hlad po lajcích

Ale proč? Žádný lepší důvod pro to není kromě toho, že čím víc toho je na FB, tím lépe pro FB. Je to bestie, která roste tím rychleji, čím víc ji krmíme & krmíme ji tím víc, čím je větší.

Nikdy mi nedochází, proč lidé mají nutkání, všechno co vyfotí/natočí hned hodit na net, na FB neb do chřtánu jiné hladové bestie. Někdy je onen snímek vzpomínka pro lidi, kteří tam byli a ne vzpomínka pro FB. Když ho hodím do chřtánu bestie, ztratí svou hodnotu, audiovizuální artefakt si prožije svých patnáct vteřin pozornosti a pak zapadne do hlubin nekonečného digitálního bahna. Nikdo se k němu už nikdy nevrátí.

Vzpomínání může být další společenská činnost, sdílená jen mezi lidmi, kteří sdíleli společnou minulost. A to že nejsou dostupné kdykoli a kdekoli, jim může dodat cenu.

Skutečně radikálním aktem, který by mohl vyzvednout cenu ztracených momentů, by mohlo být vytisknout pár vybraných fotek a zničit digitální originály. Pak by nešlo jen o běžný mondénní záznam minulosti, ale o artefakt.

V posledních letech se zmáhá analogová fotografie. Důvodem může být to, že digitální fotografie, i když je praktická & levná, působí příliš nevýznamně a spotřebně, nemá žádnou cenu. Objem digitálních fotek vede k inflaci hodnoty. Každý analogový snímek stojí čas a peníze a tohle extra úsilí může vzpomínkám dodat větší cenu.