Ultimátní gambit

Víte jak vypadá ultimátní gambit? Nemyslím teď šachový manévr, ale manévr společenský.

Někomu zapomenete popřát k narozeninám a tak vytvoříte falešnou historku s depresí a schizofrenií. Kvůli těmto problémům, jste nebyli v dostatečně dobrém duševním stavu, abyste někomu mohli něco popřát.

Je potřeba provést hluboký a důkladný výzkum o všech symptomech, vybrat minimum nutné na to, aby poskytly krytí pro onu lež. Musíte najít psychology, psychiatry a psychoterapeuty v okolí, zjistit, kdy mají ordinační hodiny, uložit si jejich čísla, do kalendáře si přidat falešné termíny návštěv v realistických intervalech, padělat recepty na léky, které nikdy nebudete brát, ale budou sloužit jen jako hmotné alibi a vytvořit nepravé vzpomínky, které dají vašemu současnému stavu historickou oporu. Nesmí být zřejmé, že to začalo zčistajasna. Musíte projít vzpomínky a pátrat po událostech, které by se daly považovat za rané příznaky choroby nebo její předzvěsti. Samozřejmě do toho musíte zapojit své kompletní okolí, protože slova cestují všemi směry, a před nikým se nikdy neprořeknout o fabrikaci nebo jejích důvodech. Nezáleží, zdali je to jen letmý známý nebo láska vašeho života, nikdo to nesmí vědět. Základem každé konspirace je konzistence a vy tvoříte Borgesovskou fikci, která se ve své kompletnosti a důkladnosti stane pravdou a přepíše malý fragment historie. Všechno jen proto, abyste mohli říct: Já za to nemůžu, já jsem rozbitý člověk, ty si s tím poraď.

Takhle vypadá ultimátní gambit. Netvrdím, že jsem ho zahrál, ale rozhodně ho mám připravený do zásoby, kdyby něco.