Sprint na Prague Pride

Ranní sprint na vlak se nedá stihnout za █████ minut. Možná za █████ ano, ale █████ je málo. Když jsem vyrazil, bylo už pozdě, to mi bylo jasné, ale přesto jsem se držel představy, že vjedu na nádraží za zvuku Jízdy Valkýr, zahučím do vlaku, hned se za mnou zavřou dveře & vůz se dá do pohybu. To by bylo velice efektivní, bohužel █████ minut je málo.

Měl jsem naspěch, protože v Pze začínal průvod Prague Pride. Byl jsem se podívat na minulý ročník & za ten rok to byla událost, na které jsem se nejvíce bavil. Možná pár koncertů mělo vyšší intenzitu, ale každopádně Pride byla neskutečná zábava. Jasně si pamatuji, jak jsem zatočil z Washingtonovy ulice na Václavák a bum, najednou šílenství zuřilo všude kam se podíváš.

Stejné to bylo i tento rok, ale o tom nebudu psát, tedy ne dneska, protože se stěží držím naživu. Přes noc jsem skoro nespal, přes den mě na nohách držel jen kanystr levného energy-drinku & teď jsem slovy HST: far beyond simple fatigue.